Monolog

     „Víš drahá vlastně jsem Ti chtěl říct jak moc pro mě pořád znamenáš i když teď nemůžeme být spolu. Celý můj život jsi pro mě to nejdůležitější a já Ti opravdu moc děkuju že jsi to se mnou vydržela tak dlouho.Vůbec si nedokážu představit, že bych Tě tenkrát nepotkal. Vlastně jsem se strašně bál Tě poprvý oslovit. Chodil jsem za Tvými zády a přemýšlel jak na to a kdykoliv jsi se pohnula, zatrnulo ve mě a chtěl jsem utýct. Doteď nevím kde jsem nakonec vzal tolik síly a posadil se vedle Tebe, ale když jsi se na mě podívala a usmála se, věděl jsem že to byla ta nejšťastnější volba v mém životě. Od té doby bylo všechno jen díky Tobě jako procházka rájem a jen díky Tobě se mi v životě všechno dařilo. Děkuju Ti za dvě krásný zdravý děti. Jsou krásný po Tobě a taky stejně chytrý a taky z nich září to samý světlo jaký bylo vidět v tvých očích.... Vidíš - Já tady s Tebou mluvím a pomalu bych je zapoměl vyzvednout ze školky. Je nejvyšší čas lásko, tak se měj krásně a ahoj.“   Muž vstal a opustil hřbitov.