Má prvotina, napsaná z inspirace, kterou při procházce nabízí noční krajina...

                                            Sny půlnoční

 

                                                  Se soumrakem dne ubývá

                                                 a tma nade vším rozprostírá své nekonečné pařáty.

                                                 Vše je neúprosně haleno do pláště temnoty,

                                                 jenž zakrývá stromy, budovy i poslední opozdilce,  

                                                 jimž domů se moc nechce.

 

                                                  Čekají, až první hvězdy se na obloze rozzáří.

                                                  Snad věří, že cestu krajinou noční jim ukáží.

                                                 Avšak ne, marně na odpověd čekají.

                                                 Ty hvězdy se světlem, jenž naději poskytuje,

                                                 na místě  svém jen stojí a mlčky shlížejí

                                                 na lidská konání, jen občas paprsek jejich zaplápolá.

 

                                                  Ony čekají jen na jedno, na královnu svou, Lunu,

                                                  která na obloze panuje v tiché říší.

                                                 Ta oblohu jasem prozáří a svou magií krajině noční

                                                 dodá na působivosti.

                                                 Stíny noční nyní se objevují

                                                  a

                                                  dodávají vlažnému večeru kouzla

                                                   a

                                                  vánek pohrává si v korunách stromových velikánů,

                                                  zpívá při tom svou temnou píseň.

                                                 A větve stromů při této písni,

                                                 zdá se, jako by tančily.

                                                 A tanec je to vskutku lehký, když jen vlahý letní vánek

                                                 uvádí je v pohyb.

 

                                                 V širé dáli vlků vytí dotváří tento úchvatný koncert.

                                                 V noci vše rázem ožívá,

                                                  noční obloha svým světlem,

                                                 tou září jasnou, zemi ozvláštňuje.

                                                Jako by vše bylo očarováno kouzlem prazvláštním.

                                                To vše divadlem zdá se býti,

                                                divadlem, na něž shora Luna shlíží.

                                                Nám však se zdá, že ve snu jsme,

                                                v tom snu,

                                               jenž k půlnoci se objevuje. 

.

---