Zapadající měsíc

Když jsem dnes večer marně čekal na autobus, který měl podle jízdního řádu jet 18:18, mezi myšlenky mi zabloudilo pár veršů. Vzal jsem mobilní telefon, že si je zapíšu, a než jsem dojel domů, vznikl z toho tento soubor slov, o němž doufám, že v sobě přeci jen něco má. Snad mi sem někdo napíšete i něco pozitivního. ;-)

Toho večera
Kdy se měsíc schoval za střechu domu z panelů
Domu z betonu a z lidských příběhů
Toho večera
Kdy k nám z dalekých planet
Z jejich zemí a měst
Z komet a měsíců
A především z tisíců
Možná již zaniklých hvězd
Nepřicházelo nic než mrazivé ticho
Jen neživá světýlka na nebeské klenbě
Putující zpoza obyčejného parku za obyčejný panelový dům
Jako každou noc

Toho teplého večera
Se mi na zastávce honily hlavou desítky snad možná stovky slov
Slov jako zlost
Nevěra
Slov jako osud víra
Nebo budoucnost
A když přijel autobus
Nikdo tam již nestál
Nikdo na něj nečekal
Jen obyčejný stín pohozené krabičky cigaret
Řidiče přivítal

---