.....

........děťátko už nekřičí

      a ticho se už dávno touto místností rozprostírá,

        už  tu žije  zase další rodina.

........všude řev, nářky, temné duše

      ne po tom opravdu netoužila,

        bláznem nebyla.

........je svobodná, hledí k nebi,

       asi tam je ....

        jako jeho dlaň, hladí ji slunce.

.......opak opakem,

       smrt smrtí vykoupit,

       nenávist láskou,

     vraždu sebevraždou.

 Barva ztrácí se jí z lící..........pohled zesinal.........ale nedokázala to.

        leží, prázdná mysl...obraz děťátka

prázdná slova obklopují tebe a tvou duši, leckdy příčiny nepochopíš, i kdybys ji tušil.....mysl nepodmiňuje jednoduchost