Můj zimní pláč (z minula)

Dnes
probíhají ve mně všechna
ne a proč a ale
večer je v plném proudu
a já tu sedím sama
jako včera jako zítra a
ptám se

Jsem hluboko do sebe zakletá
a potřebuji vynořit se už
jsem hluboce prokletá
jsem proklínaná
sama sebou
a potřebuji se už omilostnit
jsem potrestaná
a nevím proč
ani za co
když já musím
jenže když já tolik musím

Ve tmě za oknem zablýskla se vločka
nehlučně tiše padá sníh
hořím a pálím si prsty
sama o svou tvář
hořím si mezi čtyřmi zdmi
hořím si
sama v sobě
a dusím se dýmem
dusím se svým kouřem

++++++

Vymrzlé vločky poletují ve vymrzlém ránu
před mýma očima
za oknem napůl rozevřel se den
je syrově
je ztuhle
až smutno
až teskno
sirotčí vítr pohrává si
se zmrzlými větvemi stromů
i ve mně je ztuhlo
jsem v tichu
jsem v samotě zas
a čekám

Hvězdička ze skla na mém okně
snaží se zablýsknout až do srdce
i ptáci
už spěchají před mrazem
schoulit se do sebe
a čekat
přečkat

A poštou nepřišlo mi nic
a nesměje se na mě bílá obálka
cení na mě zuby jenom prázdno
odškrtávám ranní hodinu
a těším se na další
o které naději bude
můj prostor je vymezen čtyřmi stěnami
v mé duši