Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmutněnka
23. 08. 2001
1
0
1995
Autor
Terry
Někdy to na člověka prostě padne...
Jak jen se nemám mračit,
když mne nic nebaví
a v srdci mám
velký rány bolavý.
Jak jen nemám být nešťastná,
když krutej je svět
a nenechá kvést
ani růže květ.
Jak se nemám trápit,
když dýchat je mi obtíží
a další den
mi zase jen přitíží.
Přemýšlím o ničem
a v duchu se ptám,
zda ještě žiju
nebo umírám.
Věřím, ten pocit existuje, je nepříjemný, ale dalo se to napsat líp. Kdybys to nechala uležet, přečetla si to po dvou, třech dnech, určitě bys něco změnila.
trosku napaditejsie by si mohla rymovat.....skus to.....ved predsa cestina ma miliony a miliony roznych slov, nie len kvet, svet, ptam, umiram, pritizi, obtizi :)
trosku napaditejsie by si mohla rymovat.....skus to.....ved predsa cestina ma miliony a miliony roznych slov, nie len kvet, svet, ptam, umiram, pritizi, obtizi :)
ale ne..tohle je dobré tak jak to je...tady bych hodnotil hlavně pocit, který z básně čiší a ten je zde obsažen a dokonce hodně silně...použití těch "obyčejnějších" slov zde není záporem, ale kladem...
....!* za pocit, moc dobře ho znám a vím jaké to je.