Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2_Jediný šťastný věřící ve svého boha Aš-Chám
05. 04. 2009
4
2
917
Autor
G_B_Show
zadání: Překvapivá zpráva
Bůh Aš-Chám sedí ve své pyramidové konstrukci a všechny nás sleduje. Jsme malí mravenci, kteří přišli do pouště, aby sesbírali dřevo a suché rostliny a utvořili z nich obrovského posvátného hada. Tento had vede od cípu Severní hory a táhne se čtyři hodiny chůze skrz duny písku až k oáze, v níž táboříme. Nad táborem se rozprostírá prašný mrak a na něm se vznáší kostra pyramidy, v jejímž středu Aš-chám setrvává na svém trůnu. Celé jeho tělo je hnědé a vyschlé, jako by z něj slunce vysálo vodu. Břes bedra má přehozenou roušku a na hlavě turban a celé dny často prospí.
Je poledne a všichni uctívači, mezi něž patřím i já a má rodina, sbíráme poslední uschlé listy palem a rákosu, aby posvátný had zářil co nejsilnějším ohněm. Můj syn i má žena drží v náručích otýpky větví, které jsme přinesli až z domova, a přidávají se k shrbenému davu věřících, kteří za sebou dřívko po dřívku seřazují palivo a pokračují co nejrychleji, aby byl do večera obřad připravený. Jen já se od zástupu pracujících po chvíli odpoutám. Spatřím totiž, že v místech, které již uctívači opustili, je had přerušený. Kdyby jej na začátku zapálili, zde by hořet přestal a k oáze by nikdy nedoputoval. Pokleknu proto, klacíky posunu a vše je v pořádku. Když ale vstanu, o kus dále zahlédnu stejnou nepozornost; had je nespojitý, roztržený a přerušuje jej cestička písku, na které by oheň dohořel. I tento nedostatek opravím. A pak dalších sto, které naleznu na hřbetu hada, když směřuji k Severní hoře. Shromáždění bylo nepozorné a zanechalo za sebou v posvátném těle tolik děr, že by žilo jen malou chvilku.
Slunce začíná zapadat za obzor, když dorazím k úpatí Severní hory. Vím, že už se nestihnu vrátit, abych stihl pozorovat ohnivého hada z náhorní planiny tyčící se nad oázou, ale přece jsem spokojený, protože vím, že díky mě celá slavnost nezhasne v půli cesty, ale bude sálat až do rána.
Šplhám po bocích Severní hory, abych se potěšil pohledem na ohnivého hada alespoň odsud. Když se konečně dostanu na její vrchol, je už téměř šero. Ale výhled je krásný. Slunce zapaluje obzor a ohnivý had se táhne pouští až k jezírku oázy. Usadím se a čekám na chvíli, kdy Aš-Chám ze svých úst vyplivne ohnivou jiskru, která sklouzne po stěně Severní hory a hada zapálí. Podívám se tedy nedočkavě na Aš-Chám a spatřím, že spí. Slunce už zašlo a všichni čekají, až se probudí. Jeho prázdnou pyramidu na každém vrcholu jehlanu zdobí obrovský plápolající oheň. Aš-Chám se konečně pohne. Jeho víčka se zachvějí a ústa zívnou. Otevře své oči, které mají barvu očí jeho věřících a tiše řekne:
"Jsem dnes již unavený, poďme spát."
Víčka Aš-Chám se znovu zavřou a ohně na špičkách pyramidy pohasnou. Celou oázu náhle pohltí tma a já uslyším nářek věřících, kteří svého boha volají zpět. Ten se však již nezjeví. V oáze se zapalují pochodně, balí se stany a tvoří se obrovská karavana, která se pod pláštěm hvězd pomalu sune na východ. I já slézám ze své hory. Ne však proto, abych se přidal ke karavaně a jejím nářkům. Sbíhám svah a při tom pátrám po křemenech a chvojí. Dorazím až k začátku hada. Smotám suché větvičky a trávu a začnu nad nimi škrtat křemeny. Několik jisker chomáček brzy zapálí a já jej hadovi vložím do úst. Jeho oči se rozsvítí. Otočím se a pomalu a spokojeně stoupám zpět ke svému výhledu. Nemusím spěchat. Had bude hořet celou noc a dokud nezhasne, já budu jediný šťastný ze všech věřících, jež uctívají boha Aš-Chám.