Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sklo

13. 04. 2009
0
4
2312
Autor
Saetri-Ihn

Smutná pravda nezastaví sladkou lež.

„Cvak,“ odbíjí hodiny vteřinu. Sedím a pozoruji profesora. Dnes poznávám ihned, tohle je sen! Pozoruji, protože poslouchat se nedá. Pohledem sjíždím přes zadek spolužačky přímo na okno, možná ještě poprsí. „Cvak,“ vyhnaly mne z perverzních myšlenek hodiny. Za oknem - svítí slunce, musí být krásně teplo, poletuje zpěvné letectvo, listy si hrají s větrem, nebo vítr s listy? „Cvak,“ vrací mne do hodiny cvakací stroj. Čárky spojují písmena, kolem nakreslena čísla, arabská i řecká, rituál, zaklínání kabaly, prý exaktní věda. „Větší dvojcvak,“ hodiny vyhání můj pohled z tabule. Pohled na bílé stěny bojkotujícího studenta běžným studiem. Profesor v bílem plášti stále senilně či sarkasticky přeskakuje od chemie k fotbalu, přes ekonomickoiu krizi k vlně tsunami. Nechybí moralistický výklad o dotecích na chodbě a jeho tvrdém mládí, některé věty nemají tečku, některé přísudek. Výklad však stále nedostává smyslu, učivo, jak je zvykem, také ne. „Křup,“ schroustl profesor hodiny. Kolečka se zavrtaly v postarší sliznici. Proč by ne, je to přeci sen. Chvilkové ticho vystřídalo dupání na pomoc běžících dobrotivých spolužáků. Už neběží, zmizeli, tady sním já! Po chvíli pohlížím po další kratochvíli. Vylétám z okna plynulým průletem, sklivec ani zubní sklovina neporušena okenním sklem. Velkým obloukem nabírám výšku táhnoucím se snem, a pak opodál nicotně na pevném podloží přímo před Tebou přistávám. Ležíš tu na pruhovaném prostěradle, ulehám vedle tebe rychle bolavým pádem. V rámci pravidel snů, z přání svého a touhy své, tasím láhev vínem plněnou. Otvírák, v nelogice snů, vyrůstá mi z malíčku. A skleničky? Ty tu prostě leží, od teď! Líbám Tě a hladím po ramenou, líbám Tě a hladím po prsou, miluji Tě, ty můj svévolný nitrolebeční sebeklame. Narážím hlavou o sklo, auto brzdí. Copak to dnes skončí takhle?


4 názory

Saetri-Ihn
27. 04. 2009
Dát tip
Jsem rád, že došlo :)... no skica k povídce, z mé strany je to literární experiment, lehkej prozaickej únik k poetistickejm postupům, jak to ale vyznívá na diváky, toť věc druhá a můj problém :) Děkuju za hodnocení.

Saetri-Ihn
14. 04. 2009
Dát tip
Teď jsem byl dlouho v takové tématice snů (asi 3 další povídky u mě ve sbírce). A tohle mělo být takové ukončení. Jestli zůstane nepochopena ta část až ke konci, tak je to moje vina, byl to takovej pokus, kam až... Jinak konec tomu dává určitej smysl, ale asi nelibo to tu prozradit, snad to někdy někomu dojde :-D... Každopádně děkuji za kritiku, docela mě překvapilo, že jsem tu nebyl ukřižován za to, jak je to napsaný :)

kachen
14. 04. 2009
Dát tip
Být nepochopený je těžké, ale nepochopit je horší...nenašla jsem pointu, ale nic si z toho nedělej to je mnou ne tebou, jen ti nevidím do myšlenek...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru