Holka z pavučiny

Jsem infantilní víla,

jež se do tebe dostala výpary z emisí.

Jsem magor, co při pomyšlení,

co bylo, a co už není,

tiše se plíží střešním oknem ven.

Jsem infatilní víla,

jež očima dadaistky

se učí nenávidět.

Jsem prostě ta holka,

co lozí po střechách

a skáče z oken,

křiče z plných plic.

Jsem magor, klaun, lístek, sebevrah.

Jež běží nahý vzhůru do ulic.

Jsem věc, co na vodítku,

s rozměry snad třikrát pět,

točí lehce klikou flašinetu

a za bůra Vám bude vyprávět...