Z ireality do ireality

Stojím na mořském břehu, slunce vychází, mořský vánek mi ovívá tvář... Ponořím se do lesknoucích se vln... mysl se vytrácí...cvak! Už jsem jinde! Jsem pták, vznáším se proti zamračené obloze...koříst! Sletím k zemi - klov! Po dvou hodinách se mysl vytrácí...cvak! Jsem jinde, jsem středověký rytíř, astronaut, někdy zase pro změnu pták nebo šelma, pak jen tak polehávám na mořském břehu nebo v lese... Tolik různých podob, to jsem já !

Mysl se vytrácí....bzzzzzum! Ležím v polorozpadlé barabizně. Ne, tohle není iluze, to je skutečnost !!! Už skoro pojem skutečnosti neznám. Je pro mne jedním z mnoha paralelních světů, do kterých se nořím.

Po každém desátém návratu si mám podle předpisu zopakovat, co vím o skutečnosti, jinak bych na ni zapomněl. Tak se rozhlédnu - jsem v polorozpadlé barabizně, v poušti plné trosek bojových strojů, nade mnou smogem zšedlé nebe... Tak co o té trosce světa zvané realita vím... Je válka, třetí světová, vlastně válka mezi bohatými - ti chudí jež dávno útlak nevydrželi a zmutovali a vrátili se k živočišnému životu nebo propadli drogám. Realita je totiž tak zrůdná že v ní nikdo nevydrží!

Rozhlížím se. Vidím trosky válečných strojů, pobíhající bojové roboty s programem který již dávno nemá smysl... Na obzoru se skví zámek továrníka Zooga pod silovým polem. V jeho továrně už stejně pracují jen samí roboti...

Dívám se do kapsy - mám dost potravinových tabletek. Ano. Zatím si ještě nemusím přemodifikovat trávící soustavu, abych mohl žít z fotosyntézy... Vlastně z obdoby fotosyntézy - místo kysličníku uhličitého - smog!

Jsem jeden z bývalé střední vrstvy - všichni se nakonec stali chudáky. Skrývám se v posledním domě, který z města zbyl. Zatím nemusím jít dál. Jsem tu už čtrnáct dní... realita je hnusná! Mám dost iluzionik?

Ano, ještě hodně tabletek! Vyvolají v mém mozku pocit jiného světa, jako kdybych snil... ale tyto sny mohu ovlivňovat.

Beru si jednu tabletku. Budu ptákem, zvířetem, rytířem, rybou... Jedna tabletka mne vyvede do ireality asi na jeden až dva dny. Pro mne to ovšem bude alespoň měsíc!

Polykám jídelní tabletku. Je vydatná, ale nemá žádnou chuť - to si vynahradím v mimosvětě, ochutnám tam toho horu! Skutečnost není pro mě nadřazená nad ostatními světy - naopak. Realita je hrůzná - honem pryč!

Stojím na mořském břehu, slunce vychází, mořský vánek mi ovívá tvář... Ponořím se do lesknoucích se vln...