Tma

                                                               Tma

Černou má tvář a nikdo ji neviděl v obličeji,                Pamatuji si,že jako malý jsem se ji bál,

Však já se ptám,,Jakou máš tvář?“                                ale vyrostl jsem     

Do tmy se ptám,ale nic se nevozívá,                             a už se ji nebojím

Že by tma byla neživá.                                                 ,,Proč se tě mladý bojí,co jim děláš?“

To není možné vždyť ráno odchází a                           A zas nic,,Už to mám je němá.“

V noci vítá nás a říká dobro noc.                                 Po časem jsem zjistil,

Toť že by nadpřirozený to byl jev.                              Že Nás večer vítá a ráno se s Námi loučí,

To mi na rozum nejde.                                                 Však žívá není,

                                                                                     To nám jen Země připomíná,

                                                                                      Že slunce šlo spát a spát.

                                                                                      Pak tedy já……..já……jdu spát.