Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Znal jsem jednoho kluka, říkal si katolík, byl celkem vysoký, taková nanicovatá postava, světlé vlasy a možná modré oči, ale to už si nepamatuju. Znal jsem ho krátce a přes veškeré jeho ideály mi přišel tak trochu protivný, spíš teda tak trochu víc. Když mi psal mail, přirovnával Pannu Marii k naší mamince a tehdy chtělo se mi napůl zvracet a napůl smát, každopádně největší chuť jsem měl se od něj distancovat, a tak jsem mu odpovídal dost stručně a po intelektuálsku vybíravě. To jsem tehdy hodně četl Voltaira a měl jsem blízko k deismu.
Tenhle ten chlapec, o pár let starší, měl mě vést ke křtu a poučovat ve víře, ovšem když jsem ho sledoval, jak sebou plácá v kostele ku zemi, dost jsem se třásl o svoji niternou čistotu prožitku. Ta jeho šílená odevzdanost a lpění na blábolech mě vytáčela z míry a já věděl, že kvůli tomuhle v šest ráno vstávat opravdu nebudu. Pak jsme se viděli v cukrárně a veškerá zmrzlina mi hořkla v krku, když jsem slyšel, jak se od skautingu dostal do kostela a jak se mě snažil utvrdit, že ta jeho papouškovací verze křesťanství, kde se nejdřív před použitím musí vypnout mozek je ta správná. Jednoduše jsem měl chuť složit nějakou punkovou pecku, ve které bych se tomu všemu vysmál, každopádně jsem byl moc líný a nikdy jsem to neudělal.
Z přípravy na křest jsem se ponenáhlu vytratil, protože mě vážně nepřišlo podstatné učit se Zdrávas a vzývat svaté patrony, na způsob nějakých pontifiků a modloslužeb ze starověku.
…
Před pár dny jsem zaslechl, že tenhle kluk,a konečně říkejme mu Petr, chce jít na kněze. Trochu jsem to tušil, protože jsem z něho vždycky cítil ten zvrácený sebemrskačský komplex typický pro tolik tuctových farářů. Říkal jsem si o něm, když tak mluvíval, jestli není teplý, pak jsem četl nějaký článek, jak se homosexuálové utíkají ke kněžství a že v Miami jich bylo v semináři 60% gayů a myslím, že v něm se tyhle dvě vize propojily a já tomu byl očitým svědkem. Taky jsem si vzpomněl, jak pan farář, co mě učil katechismu, měl omezené rozhledy a věci, které jsem důvěrně znal, naprosto převracel na ruby a myslel si jak je ohromný (např. když povídal o Turcích v Německu) a hned mě napadlo, že on je jeho plnohodnotným pokračovatelem, dalším z řady troubů, co prý následují Boha a jenom se utíkají sami před sebou, jeden z těch, co vlastní rozum ani nemají a z víry dělají obyčejný hnus.
Asi nejsem ten nejlepší křesťan, vlastně asi nejsem vůbec, když mě ani nekřtili, ale přesto se snažím najít o něco opravdovější cestu, v níž víra proměňuje a ne potírá, víru kde Bůh není zástěrka, ale partner, někdo vedle koho kráčím, ne někdo o kom drmolím básničky (hodně bídné kvality). A jen tak mimochodem hledám Ježíše, ne nějakou bohyni matku Marii Pannu a Pantheon světců, i když někteří mají fascinující osudy a jména.
Řekl bych to okřídlené ‘‘Škoda ho kluka jednoho‘‘, ale on si o to doslova říkal a neznám nikoho, kdo by se pro tuhle maškarádu hodil líp.
Písmák