Potmě

Jsem tu zcela sám a slyším ticho dupat

a nikdo a nic tu ani nedýchá.

A myšlenka snad každá zdá se býti tupá,

tak vřískám si tu  mlčením svým do ticha.

Nahmatám svůj pocit, rozuzlím si duši

a počkám až se skepse utopí.

Červeně se jiskří, to víno pravdě sluší.

A k ránu se snáz leccos pochopí.

Záhy zouvám odhodlaně tichu jeho boty,

první tóny do tmy drze vyloudím,

z broukání se vynořují další smělé noty

a pak už vůbec nevadí, že si tu bdím.

Tak stejně jako ticho, tě dovede až k tónům

a nenadané múza obejme,

tak otevřením srdce možná dojdeš k bodu zlomu.

Pak s nadějí uvítáš nového dne.