Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCizinec
Autor
Bonhart
Scéna: celý děj se odehrává v prostředí středověké hospody
Části: tři části, každá ukončena jedním soubojem
Herci: 1. - hraje Marka (M)
2. - hraje cizince (C)
3. - hraje bratra, otce (B,O), popřípadě hospodského (H)
Část 1.
Cizinec sedí v rohu jinak prázdné hospody. Do hospody vejde rychlým krokem mladík, cizince si nevšimne, sedne si k jednomu stolu. Je udýchaný.
M: "hospodský , přines dva džbány piva !"
C (tiše): "kam ten spěch, příteli, vždyť noc teprve začala ?"
(M si chvíli měří pohledem C.)
M: "Jenže mě, pane, zbývá už jen velmi málo času"
(Chvíli je ticho, H přinese pivo. Mladík jej chytne za ruku a něco mu pošeptá, ten přikývne. M se napije, pak vytáhne dýku a zabodne ji kousek od sebe do stolu.)
C (se usměje): "jak vidím, očekáváte společnost"
M:(pohled na dýku, pak na cizince): "Společnost je příliš vznosné jméno pro ty krvelačné bestie, které jsou mi zajisté na stopě"
C:"potíže" ?
M:"Ano, pane zvědavče, ale sám jsem jejich strůjcem a pouze na mě dolehnou"
C: "Nemám v nejmenším úmyslu strkat nos do vašich věcí. Leč jak se zdá, osud rozhodl, že dnešní večer strávíme v této putice sami. Bylo by smutné mlčet každý sám ve svém koutě."
M(odměřeně):"Nevím, jestli dnes večer budu dobrým společníkem. (vzdychne) Ale přisedni pane a chop se poháru, pokusím se ti alespoň v pití být druhem"
C:"Váš pohár musím s díky odmítnout. Jsou vyjímečné chvíle, kdy je v tom mém pouze čirá voda, toto je jedna z nich. Však jsou i jiné způsoby, jak se dobrat rána. Již naši dědové znali kouzlo vyprávěných příběhů ... Pokud byste nějaký znal ... "
M:(chvíli přemýšlí) "Znám jeden příběh. A musím přiznat, že nad ním často přemýšlím a nedá mi pokoje. Však věz pane, že se nejedná o nic pro klidné spaní. Žádný příběh o věčné lásce ... i když láska tam svou roli také hraje ... A také (pomlka, zahledí se stranou)
C (s upřeným pohledem):"Touha ?"
M: (trhne sebou, s podezřívavým pohledem na cizince) : "Cos to říkal pane, slyšel jsem dobře ?"
C: (ruce v obraně, smířlivě): "Uklidni se příteli, nejsem čaroděj. Tvé myšlenky číst vskutku neumím. Je to snadné. Co svět světem stojí, tyhle dvě šly vždycky ruku v ruce. Jedna zaměňována za druhou. Druhá se za první maskujíce. Víc v tom není." (cizinec se odmlčí, zkoumavě však mladíka sleduje, po chvíli promluví)
C: "Rozlobil jsem tě?"
M: (ukvapeně) "Ne pane ... to jen svět je plný podivných náhod ... a mne to vždycky překvapí. A možná ... díky blízkosti mé smrti, jednám poněkud popudlivě". (napije se)
C: "A Možná ... se až příliš hrneš do toho umírání. (zasměje se, nevesele) Dobrá, jsou ti na stopě, ať už je to kdokoli. A jak jsi říkal, baží po tvé krvi. Dohodnout se s nimi nejspíš nedá. Však pořád je tu cesty ... pořád se můžeš bít. Nebo snad ... (pauza, trochu výsměšně se podívá na mladíka)"
M: "Vskutku, nejsem rváč ... spíše ditětem štěstěny. Už jsem držel meč ve své ruce, ale pokud se dnes budu bít, bude to s takovými, kteří si mohli dovolit ty nejlepší učitele. Nemám oproti nim žádných šancí."
C: (chvíli mlčí) "Dobrá, učiňme tedy dohodu. Vůbec tě neznám, ale mám neodbytný pocit, že naše osudy jsou nějak spojeny. Nabízím mé šermířské umění ... výměnou za tvůj příběh. (pauza) Souhlasíš?"
M: (překvapeně, zamračený) "Budeš se bít po mém boku, proti lidem, které jsi nikdy neviděl, jejichž cíle ani osudy neznáš ?"
C: (úsměv) "Nikoli. To jest proti mým zásadám. Ale před lety jsem se živil jako učitel šermu. Vycvičil jsem mnoho dobrých šermířů"
M: (podezřívavě) "Pakliže mluvíš pravdu a já nevidím důvod proč bys neměl, pakliže jsi učitelem šermu, nebo jsi jím býval ... víš, že nelze naučit umění meče za několik minut ... či hodin .. dokonce ani dnů. Je to otázka let."
C: (vážně) " Naprosto s tebou souhlasím a z tvé mluvy mi je jasné, že o umění meče, jak jsi jej nazval, něco málo víš. Pak jsi určitě slyšel něco úskocích, či fintách. O tajných pohybech, či principech, o úpěnlivě střežených úderech, které mohou v mžiku rozhodnout souboj ... Právě ty ti nabízím ... Mám však tři podmínky"
M: (tiše) "A to ?"
C: "Zaprvé a to sis určitě domyslel, tyto znalosti si necháš pro sebe. A mohu tě ujistit, že jsou natolik vyjímečné, že o jejich prozrazení, až se dostanou mezi lidi, se stejně nakonec dozvím (úsměv) A pak se znova potkáme."
M: (bez váhání) "Souhlasím, dál."
C:" Podmínka druhá: uděláš vše proto, abys své protivníky nezabil. Jak jsi sám řekl: jejich osudy jsou mi cizí a já jim vlastně nepřeji nic zlého. To co tě naučím, by ti mělo dát tak jasnou převahu, že je bez problému zraníš ... Pak by se měli vzdát."
M: "Mám snad na vybranou? ... Jaká je tvá třetí podmínka, pane?"
C:(chvíli mlčí): "Stejně jako budou mé rady skutečné, opravdové, stejně jako ti já nic nezamlčím z tohoto kousku umění ... bude takový i příběh, který budeš vyprávět. Jinak by totiž ztratil svou hodnotu ... Souhlasíš?"
M: (po chvilce) Souhlasím ... i když se bojím, že můj příběh pro tebe bude malou protihodnotou. Je mým prokletím, že někdy vzbuzuji přílišná očekávání. Ale je to tvá volba, pane. A protože čas nás tlačí, začnu s vyprávěním ihned. (Doleje si pohár, zvedne džbán směrem k cizinci, ten zavrtí hlavou)
M:(zahledí se do stropu, pak se podívá na cizince a začne vyprávět): "Náš příběh vypráví o paně ... Markétě ... ta žila na vévodském hradě svého otce, několik mil východně odsud. Začíná v době, kdy dosáhla osmáctého roku svého života a její otec uspořádal rytířský turnaj na její počest. Nebudu jmenovat všechna slavná jména rytířů, jejich rody, nebudu se trápit popisem soubojů, přestože by si to bezpochyby zasloužily. Přejdu rovnou k vítězi turnaje, protože ten byl vskutku velkým překvapením."
C:(usmívá se) " Cožpak nevyhrál ten nejchrabější rytíř?"
M: "Předně, vítězem nebyl rytíř, ale panoš jednoho z nich. Ten, který tajně ve zbroji nahradil nemocného rytíře u nehož sloužil ... a v závěrečném souboji srazil dřevcem Markétina bratra. A spíše než jeho odvaha mu pomohlo pouhé štěstí. ... To mu však nebylo nic platné, když se pak ucházel o odměnu pro vítěze."
C: (pokývá hlavou): "Jeho neurozený původ ..."
M: "Zásah pane mistře šermu! Jeho odvaha stejně nic nesvedla s jeho krví, která holt měla špatnou barvu. Ale dobrá, nesvádějme to jen na krev ... jeho pověst sukničkáře mu také nepřidala."
C:"A odměna?"
M:"Oběd na louce u hradu s panou Markétou ... o samotě. Ale ... o překvapení ten den nebyla nouze, proto vězte, že se nakonec přece jen své odměny dočkal. Po turnaji totiž získal velkého spojence ..."
C: "Pana Markéta?"
M: "Právě ta, v té době už do něj beznadějně zamilovaná. Vyšívaný šátek, co od něj dostala, chovala v tajnosti jako poklad. Přemluvila bratra i otce ... ti by totiž pro ni udělali všechno. Další pokračování si domyslíš sám, nepochybuji o tom.
C: "Panoš a dcera vévody se začali tajně scházet ..."
M:"Ano, domyslels správně. A tady náš pohádkový příběh končí. (odmlčí se) Asi měsíc po turnaji je oba přistihl Markétin bratr ... V její komnatě ... Marka zbil a nutno říci, že převelice surově (zatne pěsti) ... A dal jej vyhnat z města ... Ten se za jeho brány již nikdy nedostal."
H:"Mladý pane, někdo se zdá se blíží z východu. Žádal jsi mě, ať tě na to upozorním. Jede na krásném koni a jeho postroj se leskne zlatem."
M: (vytrhne dýku a vztyčí se) "Nadešla chvíle pro tvou část dohody, pane. Ukaž tedy co umíš ... prozraď mi některé z tvých tajemství.
C:(také se zvedne) "Dobrá ... věz tedy, že skoro všichni šermíři dneška činí jednu zásadní chybu. Počítají s tím, že když zahájí svůj útok, soupeř ukročí vzad a zachytí jejich čepel na tu svou"
M:"Ano, právě tak jsem byl poučen, že mám činit."
C:"Ano a právě to udělat nesmíš, chceš-li dnes přežít."
M:"(překvapeně) Cožpak mám zanechat obrany a nechat se zasáhnout ?"
C:"To první ano, to druhé nikoliv. (mladík se tváří zmateně, cizinec se zasměje) "Tvůj útok bude tvojí obranou. Podívej ... Většina seků je vedena shora na hlavu, protože hlava je tím nejlepším cílem. A právě proti takovému útoku místo kroku vzad, ukroč k soupeři a do strany a sekni příčně nahoře nad hlavou. Takto. (předvede názorně v pomalém tempu). Tak zachytíš jeho sek a zároven zasáhneš. Zkus si to (mladík si to několikrát vyzkouší)".
M: "Nevím ... Připadá mi to trochu jako šílenství. Ale ... budu ti důvěřovat ... Třeba mi to vskutku zachrání život."
(do hospody vpadne bohatě oblečený mladý muž - Eliščin bratr. Když spatří Marka, ošklivě se usměje. Pak zamračeně pohlédne na cizince)
B:"Jak je vidět, lidé se mohou přetrhnout, aby ti podřízli ten tvůj bídný krk. Nakonec možná odejdu s prázdnou. Ale kdo dřív přijde ... Postačí mi, že nic z toho, co jsi Elišce provedl nezůstane bez odplaty. Je váš pane. (a pokyne hlavou k cizinci). "
C:"Bez obav, právě jsme skončili."
B:"(po chvíli) Dobrá. Nebudu se více ptát a přikročím k tomu, proč jsem přijel. Do střehu, ty prase."
(mladík se mu postaví, následuje souboj, na jeho konci je bratr zraněn fintou od cizince, bratr uprchne, mladík se posadí zpět ke stolu, kde sedí cizinec, ten mu doleje pohár a postrčí jej směrem k němu)
M:"Díky tobě, pane. A ne jen za ten pohár ... Zdá se, že tvé triky skutečně fungují."
C:"(s úsměvem) Zdá se ... Ale každý trik jest k ničemu, když není dobře proveden a když v něj ve skutečnosti nevěříš. A vždycky se hodí mít kousek štěstí ... jako panoš Marek."
M: (pohlédne na cizince, po chvíli promluví) "Ano. Jako Marek z našeho příběhu. Štěstí totiž může mít spoustu podob a on ... přestože Elišku několik měsíců neviděl, získal nakonec to, o co nejvíce stál."
C:(s lehkým posměchem) "Slávu a přízeň žen?"
M:(bojovně) "Vidíš na tom snad něco špatného, pane ?"
C:(s úsměvem) "Vůbec ne. Také jsem byl kdysi mlád, v tomto Marka úplně chápu. Úplně si dovedu představit, jak se rozkřiklo, že porazil ty nejlepší rytíře kraje a jak mu panny lehali k nohám ... Na Markétu si už nejspíš ani nevzpomněl."
M:(zahledí se do prázdna) "On na ni možná ne, ale ona na něj ... Stále na otce naléhala ... Ten byl neoblomný ... a pak, mu řekla něco, co jeho postoj zcela změnilo ... O poutu, které žádný otcův zákaz nemohl zpřetrhat ... Naopak, bylo s každým dnem a týdnem silnější a větší (pohlédne na cizince)"
C: (po chvíli) "Čekala s Markem dítě."
M:"Každá z tvých ran jde do černého, pane. (nevesele se zasměje) Mám pocit, že bys měl příběh pany Markéty vyprávět možná spíš ty, nežli já."
C:"Mohu tě ujistit, že žádnou panu Markétu, dceru vévody, neznám. Ale z toho cos řekl, se dá hodně domyslet ... Otec, po tom co se dozvěděl o svém vnukovi, nejspíše obrátil a pokusil se vyhledat Marka, aby mu to oznámil. A přivedl ho nazpět ke své dceři."
M: (přikývne) "Ano, shodou okolností se potkali zde, v tomto hostinci"
C:"A ten, pakliže Markétu několik měsíců nespatřil a stal se miláčkem žen, měl pramálo chuti se k ní vracet."
M:(opět kývne, s úsměvem) "Poslouchám, vyprávěj dál"
C:" (zakroutí hlavou) Teď už mohu pouze hádat. Otec, kvůli zachování rodové cti a štěstí své dcery zkusil všechny způsoby ... včetně výhrůžek ... ale náš panoš měl vše, co potřeboval ..."
M: (po chvíli) "Až na jedinou věc. Bez ní se dá přízeň mnoha žen získat ... ale jen těžko udržet ..."
C: (ledový úsměv) "Rozumím. Nebyla to tedy čest, co ho přinutilo vrátit se k těhotné ženě, leč váček plný zlata."
M: "(nasupeně) Neměř příliš rychle, pane. Nezapomeň, že po něm chtěli, ať se stane členem rodiny, o které zároveň věděl, že ho nikdy nepřijme. Její otec mu to dal příliš jasně najevo ... "
C: (ruce v obraně) "Pokusím se našeho hrdinu nesoudit. Mohl však trvat na tom, že si ženu odveze pryč z otcova panství, pakliže o ni stál."
M:"Stál ... hlavně o dítě. Přál si mít syna, jako každý chlap. Proto nakonec svolil a oba odvezl pryč."
C:"(po chvíli) Tedy to vypadá, že bychom se konečně mohli dočkat našeho dobrého konce ... A v pokoji ulehnout (zívne) ... Je už pozdě."
M:"Varoval jsem tě pane, že se jej nedočkáš, což jsi zapomněl?" ... I když to tak možná několik měsíců vypadalo, po narození dítěte už o společném štěstí nemohla být řeč ... A Marek se zase rozpomněl, jak příjemná byla náruč jiných žen."
C: (upřeně pozoruje) "Po narození dítěte říkáš ... A jaké jméno dali své dceři, mohu-li se zeptat?"
M: "Dali jí ... "(chce odpovědět, ale přeruší jej hostinský)
H:"Zvedá se prach na východě, mladý pane. Blíží se jezdec. Měl jsem tě upozornit"
M: (ošklivě se usměje) "Její jméno ti prozradím, za další z tvých triků.
C: "Jen tak ze zvědavosti: kolik jich vlastně ještě bude třeba ? Kolik lidí prahne po tvé smrti ?"
M:"Tento jest druhý a poslední, pak bude naše dohoda skončena."
C:"Dobrá ... Věz tedy, že druhou obvyklou chybou těch nosících meč je, že sekají do soupeřovy čepele, namísto aby se soustředili na nekrytá místa jeho těla."
M:" Tomu bych však měl být rád, chápu-li to dobře?"
C:"To ano ... ovšem radovat se nestačí, chceš-li zvítězit. Takovou chybu je třeba řádně ztrestat. A to nejlépe tak, že mu hrot sám vystavíš. Pokud bude útočit na tvůj meč, promotáš jej spodem a bodneš na druhé straně. Takto (a předvede Promotání)"
M:"A co když na zbraň útočit nebude?"
(do hospody vtrhne bohatě oděný muž, Eliščin otec, zadívá se na Mladíka)
O:"Věděl jsem, že tě tady najdu, věci mají sklon se opakovat ... (jízlivě) Ale teď nemohu věřit svým očím ... Postavil ses chlapovi s mečem ... Navíc s odkrytou tváří ... To snad ani nejsi ty ... "
M:"Mlč, nechci tě poslouchat. Už jsem se dost naposlouchal tvých urážek, za celou tu dobu."
O:"Urážek se bát nemusíš, slabochu, ty tě zabít nemohou ... Ale ten člověk by se mohl bránit ... Není to příliš nebezpečné ?"
(mladík se vrhne na otce z výkřikem, po několika střetech mu vystaví hrot, otec na něj zaútočí, mladík promotá, otec zahodí čepel, mladík v návalu zlosti chce na otce zaútočit, cizinec jej zadrží svou čepelí)
C:"Zadrž blázne ... (Obrátí se na otce) ... "A ty, odejdi ..."(otec po chvíli odejde)
M:"Odpusť pane, ale musím okamžitě odjet ... Zmizet pryč, z tohoto kousku světa ... Děkuji ti za všechno ..."
C:(zamračeně, kroutí hlavou): "Obávám se, že tě ještě nemohu nechat odejít ... Nerad usínám, když není příběh dopovězen ..."
M:"Bez urážky pane, již nemám další potřebu tvých rad ... Jsme vyrovnáni ..."
C:"Nikoli, máš u mě dluh ... Porušils jednu z mých podmínek ... (pokyne) posaď se ... A vyprávěj ... Hlavně o ní."
M:"(po chvíli si sedne, doleje si korbel) Nechápu ... Proč tě osud Elišky tak zajímá ?"
C:(s ledovým úsměvem): "Myslel jsem, že se jmenovala Markéta?"
M:(vyděšeně): "Spletl jsem se, na tom nesejde ... Tak tedy v rychlosti, neb vskutku spěchám ... Otec se snažil Marka donutit, ať se vrátí k Markétě ... Penězi, výhružkami ... Dokonce několikrát poslal skupinku pacholků co mu měli domluvit ...
C:"Což mělo přesně opačný účinek ..."
M:"Právě ... Nejspíš bys na mém místě činil totéž ..."
C: (upřeně se dívá) "Zdá se, že ses do příběhu příliš vžil ... Začínáš mluvit jako bys sám byl Markem ..."
M:"Asi začínám být opilý ... (nevesele se zasměje a doleje si číši) ... Což se I Markovi stávalo čím dál více ... Jednou k ránu, se vrátil domů ... A našel Elišku v neobvykle dobré náladě ... Dítě už spalo a ona si zpívala ... milostnou píseň"
C: (ošklivě se usměje) "Což nejspíš vzbudilo jeho oprávněnou žárlivost"
M:"Vysmíváš se mi, pane ... Leč možná právem ... Tu píseň ani slova jsem neznal ... Něco jako: láska a touha, zdají se být jedno ... Něco mě popadlo, nevím ... násilím jsem ji přinutil, aby mi řekla, odkud ji zná a z čeho se tak těší ..."
C:"Úplně ji vidím před očima ... S jakou radostí ti to oznámila."
M: (nechápavě se dívá, pak pokývá hlavou): Ano ... Měla milence .. Prý někoho staršího, kdo složil ty verše ... Já ... Já ... Nevím, co se to se mnou stalo, ztratil jsem nad sebou kontrolu ... Vytáhl jsem dýku ... Já ... Rozumíš mi, pane ?"
C: (chladně) "čemu mám rozumět ?"
M:"Bodl jsem ... V afektu ... Snad do ramene, či paže ... Eliška začala vykřikovat, že chce být u své rodiny ... Naložil jsem ji na koně a odvezl pár mil do hradu, kde se narodila ... Rozumíš mi, pane ?"
C: (po chvíli se vztyčí, tasí meč) "Teď rozumím velice dobře ... Tomu, že bude třeba ještě jednoho souboje ... Ještě jednoho soupeře ... Chop se své zbraně"
M: (nechápavě hledí): Nemám už s kým bojovat, leda sám se sebou ... Není třeba dalších úskoků"
C:"Tentokrát to bude čestný souboj, bez úskoků. Dokonce bude soupeři předem oznámeno, jakým to úderem bude sražen k zemi. (blíží se s mečem na mladíka) Naši sousedé ho nazývají zuřivým sekem ... A jest velmi vhodným, když chceš ztrestat bezpráví ... Když pak najdeš viníka a tu zbabělou krysu pak zatlačíš do kouta (mladík nechápavě hledí a ustupuje do kouta) ... Ta v posledním aktu zoufalství zaútočí ...
(mladík zaútočí a cizinec provede sek Zornhaw a bod mladík pustí meč a sveze se k zemi)
M: (vyděšeně): proč ? ... kdo jsi ?
C: (vytáhne šátek a hodí jej na mladíka): Toto je důkaz tvé domnělé lásky ... Tvá paní ho už více nechce ... Stejně jako tebe"
M:(vyděšeně, s náhlým pochopením): "Láska a touha zdají se být jedno .."
C: (po chvíli) " ... však jedna věk přetrvá, druhá zmizí přes noc"
(cizinec odejde u hospodym mladík zůstavá, konec, všichni na scénu, bouřlivý potlesk :--) ...)