Rovnováha sil...

Mnozí mocí posedlí, rozkazují a nevědí…

Pátrám,
vroucně rozdávám,
oni však nechtějí.

Mysl zastřena,
rozum okleštěn…v kolejích.

Neznají mne,
svého pána.

Časomor.

Chtíč,
moc a slávu k sobě poutají.

Muka své duši chystají.

Sama…Nenávist bez Lásky,
trpí.

Hledá, nenachází…
Sžírá vše.

Nezájem, proč také???

Nikdo nepomůže,
snad nechce,
nemůže.

Ranní svit provází myšlenky na ni,
hluboká,
nepředstavitelná muka,
jež nelze zastavit.

Křičí o pomoc,
důvod neudává,
odpověď nenachází,
přitom sama se nabízí.

Chce k ní, ona neví, ale chce.

Mezi mocí břitkou,
slávou pohaslou a chtíčem neposedným,
ona jediná…

Duha,
směr všemi odstíny barev,
ukazujíc,
do cíle vede.

Neznáš-li,
past svou neobejdeš…
Hledej…
Zvítězíš, možná…

Svit Tvůj, svit Můj,
pohltí tma,
spolu září,
nepohasnou…

Zapomenout nelze.

Času pán směje se,
vidíc hloupé a hloupější…
Mocí obdařen, směje se…

Bílá, černá…
Nyní spolu,
navěky,
navždy.

Smíš a je Ti dovoleno,
to málo zde.

Málo, přec mnoho.

Využij…čas nemarni,
běž a neptej se už zbytečně.

Kroky společné, nekonečné…

Zešílíš,
pokud neposlechneš.

Jdi…

Nic jiného nezbývá.

Teď…

Ne zítra, ,,Ne“,
hned !!!

Cesta nástrah plná,
hrbolatá,
odbočky všude…

Nechoď přímo…

Past tam Tvoje.

Neb ještě horší.

Přeskoč…

Snadné, pravda?(!)?

Odvěký boj sledujíc,
unaven jsem.

Já, času pán…

Nekonečná muka prožívám.

Lásku i Nenávist znám, navždy, odjakživa.

Sám…

Přec nikdy úplně.

To stačí…

Navždy.