Beze svědků

Beze svědků...
léto zvědavě nahlédlo přes ohradu podzimu
dvě židle odmítly vydat svědectví
a Láska žaluje Slova
(prý ji odmítla vzít do průvodu)

Soudce trpí bezradností
jen obhájce vede řeč:

vzpomeň si Lásko na defilé slov
když rozzářila světla promenád
z ponorné jak řeky příval vod
co zastavil se u kostelních vrat

vzpomeň si, Lásko, to oněměly zvony
i akrobat by propad závrati
římsou jak vznášíš se nad balkony,
těch slov vzpomeň, co význam neztratí

vzpomeň cest do krajů olivy a káv
dráhy asfaltů, jejich bílou čáru,
slova budící dusot od kočičích hlav,
tón noci, vířící na kytaru

jen vzpomeň, Lásko, těch slov bez příkras
jak vepsána jsou do tajných kronik,
je kryly stíny uslzených řas
když  blízký se dotknul melancholik

na příslib vzpomínáš, co letěl z hor
v zatmění Saturnových měsíců
to ohněm vášně vzňal se meteor
dopadem ne stovek slov,  tisíců….

Obhájce skončil
soudce mlčel

pak Láska stáhla žalobu
dvě židle zívly skřípavým sopránem
a léto se skrylo za ohradu podzimu
Beze svědků...