Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seListopad
02. 10. 2009
4
10
1635
Autor
Vejmel
Je podzim.
Vítr žene ulicemi starý papír a naše lásky,
slunce jen mhouří oči nad malichernostmi
tohoto cizího města.
A když prší,
je to jako slzy opuštěných milenek
a jako zbytek alkoholu na dnech skleniček
zhrzených manželů.
Do ranní tmy
zaznívá tklivá píseň o samotě,
píseň světa, který rozkoš povýšil na lásku
a zůstal nemilován.
Je podzim
a není kam se skrýt.
Vítr žene ulicemi nastydlé stíny
a ze stromů padají oběšení milenci.
10 názorů
mořský koník
22. 10. 2009
Jé, Vejmel se zas vynořil! No,extra originální to není, ale dokážu z toho vycítit, co jsi chtěl říct. Tyhle básně o podzimu mě vždy dostanou... Podzim, to je marnost i útěcha. Ten konec to opravdu zvednul, když si představím, co se za tím všechno skrývá...
Ale přiznám se, že ta první poznámka od Fouraixmě fakt rozesmála! Taková jsem a jsem za to vděčná: vážná i vysmátá.
Stejně ale nevím, zda někdy překonáš svou báseň To jen my. Mám jí už dlouho v sešitě na nejoblíbenější básnické kusy a stále mě neomrzela!
ten konec tomu dodal jiskru, nevím, jestli to mělo působit depresivně, spíš myslím, že to překvapí a pobaví (a člověk si uvědomí, že fakt není tak zle, abychom se věšeli.. a pak na podzim padali ze stromů):-)
dovedeš vzbudit tu atmosféru...jsi blízko obyčejným lidem..jasný, čistý***
Co to s tim podzimem je? Sama zklamani a smutek... Bohuzel letos to mam take tak :o( A teprve ted to vidim vsude kolem sebe.
Jaroslaw Novák
03. 10. 2009
asi už dozráli. dílko spíše veskrze průměrně internetovopoeticky pachtivě obásňovaný podzim, ale ten závěr už je vysloveně komicko-morbidní, neusazený.