Obyčejný příběh

Snad jsme také slušně žili,
trvalo to jenom chvíli,
deset, dvacet let
smazat dá se hned,
spálit každý most,
to je maličkost.

Zkrátka přišla jiná.
Čí to byla vina?
Ona byla mladá
a měla to ráda.
Konečně ta pravá,
to se přece stává.

Manžel začal život nový.
"Už tě nechci" ženě poví.
Je přece kus chlapa,
tak ho musí chápat,
všechno hravě zvládne,
den ode dne mládne.

Nikdo nemá na tom vinu,
vždyť jde jenom o rodinu,
on teď znovu začíná,
k čemu je mu rodina?
Chce se zbavit závazků,
teď jde přece o lásku.

Každá rada drahá,
nic už nepomáhá.
On užívá života,
ženě zbude samota,
samota a zklamání,
snad na zázrak čekání.

Zázraky se nedějí,
časem ztrácí naději.
Potom přijde pád,
už není kde brát.
Peníze se rozkutálí,
láska zmizí někde v dáli.
Pozdě "honit bycha",
zůstala jen pýcha.

Muselo to být?
Třeba má svůj klid.
Nebo začne znova zase,
žena vždycky najít dá se.
To je příběh celý.
Máme co jsme chtěli!?

     jedna rozvedená žena