Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLéthé
27. 10. 2009
2
5
1347
Autor
Vejmel
Jsou v lesích cesty nechozené,
kde světlo je toužený host.
Vedou na osamělé pláně,
tam ještě lze kráčet pod hvězdami
a nebát se nočních stínů.
V tichu vzpomínat na věky,
kdy svět zářil jako ranní rosa,
kterou upíjí žíznivé srpnové slunce,
než všechno přikryl šedý háv
utkaný z prázdných vět a gest.
Jsou v zemi řeky nepoznané,
nesou slova, která nezazněla.
Tak něžně, líně plynou věty
do ticha a do temnoty
plující vodou Léthé.
plující vodou Léthé.
5 názorů
mě to přijde příliš mravokárné... to je zajímavé, zrovna před chvílí jsem řešila v jiné písmácké diskuzi, že si myslím, že lidé dnes nejsou hoší, než byli kdy dřív. Mají jen jiné chyby, ale i jiné přednosti. Ti, co jsou dobří (dá li se to tak aspoň pomyslně dělit), by takový byli v minulosti i v budoucnosti. A sobci tu jsou taky od pravěku až do dnes. Jen v jiném převleku. A myslím, že mnoho lidí v sobě stále hledá to lepší, i když se to někdy takl mizerně daří, že :-)
Ale poslední sloka, ta je!