Nepopsatelní

Kolem se šíří puch

zatuchlejch bezdomovců

a splašek z kanálu.

Pod nohama ti křupe štěrk a suchý listí

Jdeš bos a kam, to nemáš ponětí.

Snažíš se přemýšlet

ale tvoje pocity se rozpadaj

jako rakovinou nakažený plíce

A tak si pro jistotu zapálíš ještě jedno -

pořád si musíš něco dokazovat.

Zatáhlo se a začalo pršet.

Miluju, když máš mokrý vlasy.

Stékají ti po nich střípky štěstí

A mě padají do klína

hořký kapky co ztratily soudnost.

Jsme odhozeni napospas

jako oběti sexuálního zločinu

a věci ztrácí podstatu a smysl

barvy se rozplývají

jako křídy po dešti.

Ženeme se do záhuby

stokilometrovou ryychlostí

a pravidla nám nic neříkají.

Vraždíme své duše navzájem

ale nemůžem bez sebe žít.