Lavičková meditace

Až jednou vzpomenu si na tmu sedne si na lavičku vedle mě a pošeptá mi tiše pod dubem to tajemství co si nechávala pro tuto zvláštní chvíli podá mi ruku a přívětivě se nakloní rozhlédne se kolem a jako zamilovaná poví to o svých očích Řekne podívej a já uvidím beznaděj řekne přemýšlej a sevře mě úzkost řekne vnímej a já ucítím bolest řekne tedy Mlč a poslouchej a já uslyším ticho ticho bez ozvěn co jí sálá z očí a svléká se po listech… Odsedne si Pustí mi ruku a všude kolem začne po krůčcích ťapkat ticho jako letmí chodci v kloboucích jako krotcí vrabci u kaluží Ticho jako odpověď života jako Bůh všude kolem ve všem v nás ve mně?

---