Rozcestí

Co mohl jsi jen, tos mi dal,

co ne vzala jsem si stejně.

Dnes je čas, abys mi zamával

a setřásl ze sebe to odporné břímě.

…Teď to víš….

Ať dům, či les, či poupě růže

ve všem viděli jsme sebe,

aniž bychom tušili, jak krásné být může

ruku v ruce osahat si nebe.

…Dnes to víme…

Však čas i city i náš sen

jdou dál, nečekají, vyvíjí se…

Kéž Bůh pomíjivosti byl by zatracen,

minulost, přítomnost i budoucnost sloučily se.

. …Kdo ví…

Dnes je ale konec. Není třeba více slov.

Došli jsme k rozcestí, však smrt to není,

nekopej sobě ani mé ubohosti rov

a z toho co bylo, zkus vzít si poučení…