neNávrat

Až jednou na zápraží zastaví se sníh a dny jak labutě zmlknou, zavřu za sebou a nenechám tě vejít. To až jednou vzpomeneš si, že jsme se znali a tvé oči budou chtít mi lhát, já nechám sníh padat na zápraží a jestli něco chceš, nech tu dvě stopy, uvážím, smí-li ony dál. Víc totiž nesnesu mám v hlavě hluku dost i bez polnic tvé tváře co mi bere klid a říká zasněně, co nemám a nebudu mít. Tvůj úsměv mě bolí už není vůbec můj, tak se neptej, proč jsem tak cizí. To ty ses dala cizímu!

---