Lenora

Nádherná luna se zase mstí

a trestá vilnost neřestí

a šíří bohapustou lež.

Však na loži si klidně lež

a oči své nechť nezavřeš.

Tak oblékni se tiše, běž.

Nádherná luna se zase mstí

já cítím v noci neštěstí.

Hvězdy ji tiše chlácholí,

já zřím to temné údolí

v němž vidím obraz ženy.

Snad žene tě sám noční chtíč,

že pospícháš rychle z domu pryč

pod rouškou mstivé luny.

Umírat láskou, zase žít,

ten výjev noci zachytit

Juliin balkon ve Veroně,

cit, jenž našels v primadoně.

Kéž najdeš, ženo, šťastně klid.

Dnešek stal se již včerejškem,

ji nedojímá nářek žen,

jen síla mužské moci.

Obraz ženy jest odhalen

a hřích je krví vykoupen

skryt navždy v tmavé noci

Nazývá lásku stovkou jmen

ten, kdož jsi sladce podveden

či hraješ její strunou.

Lenora, Vášeň, jiskra žen,

Spása, Záhuba, Noc i Den

a mě nazývej Lunou.