Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČerné pytle
Autor
Harty
Co se to kruci… Kdo to je? Co.. a do prdele!
Rána. Ohromný rachot, tříštění skel, jekot, řev, drcení plechu. Vzduchem zasviští kusy střepů. Dutá rána, těla narážejícího do něčeho měkkého. Následují další. Hvizd zařezávající se do uší. Další několikavteřinová symfonie drcení, rolování a praskání skel. Ječící lidé. Štěkot psů. Mihne se kočka, utíkajíc co nejdál. Hlasité vrzání, následná rána, doprovázená opět třesknutím skla. Ostrý pach dýmu.
Bolest. Rozmazaný obraz. Štiplavý pach. Do prdele, ten si tam stojí, kouří, čumí sem a neudělá ani ň.. Sakra pomozte mi někdo! Moje noha… Pohled dolů. Setření slz. Noha na sračku. Roztrhaná nohavice, z ní čouhá přetržené maso a přelomená kost. Někde pod tím kusem plastu ze kterého ční zbytek volantu je zbytek. Bolest. Šok ze zjištění. Srdce, tep… Snaží se probubnovat ven z těla. Klid. Noha v hajzlu, ruka zpřelámaná.. Žiješ. No tak klid. Co to… zastav. Zastav. Zastav! ZastavzastavZASTAVZAS…
Následující náraz byl mnohem horší.
Zkurvenej kamion...
Drcení se tentokráte nekonalo. Přišlo na řadu lisování. Rozhrnutí a praskání kovu. Troubení. Řev. Pláč. Málá holčička. Slzy. Podávání kapesníku. Ignorace. Malý medvídek dopadající do kaluže rozlitého benzínu. Chlap opřený o zeď. Kouř. Cigarety? Špaček. Zahození. Malý medvídek vzplanul. Malá holčička už neplakala.
Co se to do prdele stalo? Rozhlédnutí. Všude jen auta. Čumák kamionu naplácnutý na mý už tak rozmlácený ruce. Bolest se vytratila. Zoufalství a bezmoc ji nakopalo do zadku. Výbuch. Hoří mi kufr. Mohli by dojet hasiči. Smysly přestávají pracovat.Před chvíli všechno řvalo a ječelo, vybuchovalo. Teď je ticho. Občas slyším praskání ohně. Jako u táboráku. Mohl bych zpívat tábornické odrhovačky. Třeba by si mě pak všimli a vytáhli mě. Začíná tu být trochu horko.
Oheň. Ječící člověk. V plamenech. Několik bezvládně ležících těl. Pach páleného plyše. Sirény. Dav. Lidé stojící opodál. Zírají, šeptají si. Sledují hořícího, klečícího na kolenou. Sirény. Po výbuchu je vždy ticho. Jen ty sirény zpívají dál.
Už jsou tu. Bylo načase. Horko. Strašlivé horko. Krev škvařící se na mém těle. Horko je čím dál tím horší. Nestihnou to.
Cože?
Panika. Zoufalství. Strach. Panika. Zabraňujou mi křičet. Chcu ven! Sakra kurva já chci ven! Mlácení do dveří zablokovaných kamionem. Mlácení do skla. Řvu. Ječím, nadávám. Chcu sakra ven! Vždyť shořím do háje, dostaňte mě z toho krámu!
Zpomalený film v očích přihlížejících. Auta. Sirény. Majáky. Vyskakující záchranáři a hasiči. Policisté rodělávající pásku s pruhy. Majáky. Sirény ztichly. Hadice. Hydrant. Vytahování těl z vozů. Nosítka.
„Raz, dva tři!“. Rána. „Raz, dva, tři!“. Rána.
Chrčení vysílaček. Syčení hadic. Pláč raněných. Nakládání nosítek. Stříhání dveří slisovaných aut. Rozbíjení skel autobusu. Černé pytle. Malé tělíčko, vedle ohořelého medvídka. Velké spálené tělo bez nohy a s rozdrcenou levou rukou. Černé pytle.