Seznámení s Adamem

Právě, když jsem mávala na taxikáře,
vítr se rval s mým deštníkem,
něco jsem měla s kotníkem,
od líčidel směšně zabarvené tváře.

Díval se na mne ze dveří zelináře
a bavil se jak v divadle,
možná, že ho snad napadne,
odvézt mne, proboha, do mé kanceláře.

„Ach slečno“, řekl mi a rámě nabídl,
asi jsem nečekal, že se potkáme
v takovém dešti, však jak je to úžasné!

Víte kdo já jsem? Ach, zřejmě se neznáme!
Mohu vás pozvat na kávu či čaj?
Pane, jste milý, však není to předčasné?