Tak málo

Toužím mít kousek od všeho, co je krásné,
byť jen drobeček, co tu na mne zbyl.
Z květů jen plátek, z nebe to modrojasné,
žílu z kamene, kterou v sobě skryl.

Toužím mít maličko od všeho s jemností,
z růží trny, tu věrnou krásy stráž.
Z hudby fantazii, z knihy pak moudrosti,
vždy je uslyšíš, když se zajímáš.

Toužím mít od všeho drtínek z milosti,
nechci nic, co souzeno mi není.
Kdo slepotou je raněn z lidské tuposti,
nevidí než zmar a smutné tlení.