Nedokážu ti říct sbohem ... / Musím Tě svést/

Čekalo nás 3 denní výjezdní školení. Těšila jsem se, až se zase uvidím s Hankou, a s obavami ale i nadějí na to, jak dopadne tohle naše setkání s Petrem. Už mám dávno jasno. Chci ho a udělám pro to všechno! Požádala jsem Jolanu, aby mi vyložila karty na to, jak tenhle víkend dopadne. Srovnala jsem si, že žádného chlapa neoslní nešťastná, ubrečená holka a tak jsem se připravila na to být úžasná a okouzlující. A tak mě ani nepřekvapilo, že to samé mi vyšlo v kartách. Budu středem pozornosti, společenská a aktivní. A jak to dopadne? Odměna ve fyzické podobě… Jolana se začala smát, prý by ji zajímalo, jak ta odměna bude vypadat. Další karta …láska a trvalé štěstí. A pak už jen samá pozitiva a životní jistoty J. Sice se tam objeví nějaké mráčky v podobě pomluv z venčí, ale jinak samé úžasné karty. Ani jsem tomu výkladu nemohla věřit. Po všech těch proplakaných nocích jsem spíš čekala další stagnaci a problémy, ale tohle vypadá fantasticky. Díky Bože, už jsem si to zasloužila.  

Ubytovali jsme se v příjemném penzionu v lůně šumavské přírody a kupodivu se po několika týdnech dešťů konečně ukázalo sluníčko. Tak si to tady opravdu užiju. První den se jako obvykle pracovalo až do večera. Pokaždé, když jsem se usmála, pohnula nebo třeba jenom povytáhla obočí, registrovala jsem, že mě Petr sleduje. To bylo moc dobré znamení. Dneska ho svedu, ať se děje, co se děje J. Zkusila jsem perličku. „Šla bych do perličky, ale opilí by měli být pod dozorem. Nešel bys tam jako zdravotní bratr se mnou?“ Jeho odpověď byla NE! První kolo bylo za námi,  ale nevzdám to!

Po večeři byla objednaná diskotéka. Hity 80let vytáhli většinu z nás na taneční parket. Mě vyzval k tanci René. Dřív tancoval závodně a bylo to znát. Muselo to vypadat, jako, že jsem to udělala natruc. Petr to nevydržel, žárlil. Vzal tancovat první, kterou měl po ruce. A snažil se. Žárlivost je pěkná svině. Pak jsem tancovala s Jardou. Petr to taky prostřídal. Bylo to jako zápas kdo s koho J. S postupujícím večerem trávil Petr čím dál, tím víc času s ostatními u baru. OK. A při té příležitosti objímal všechny, co s ním šli na panáka.  Snažil se, abych žárlila. Viděla jsem, jak se chová nepřirozeně, neřešila jsem to a zůstala klidná. Když už chtěl diskžokej začít balit, rozhodla jsem se. Teď! Došla jsem si pro Petra a požádala ho o tanec. Souhlasil. Šlo nám to a já ho začala svádět. Dostala jsem se mu pod mikinu, pod tričko, Hladila jsem ho po nahém těle. Bránil se, ale jenom chvíli. Pak podlehl. Byla to předehra na tanečním parketu, co na tom, že okolo bylo spousta lidí. Měli jsme oči jenom jeden pro druhého. Ostatní přestali existovat. Petr se mi taky dostal pod halenku. Dal mi první pusu. Jako závdavek. Bylo rozhodnuto. Smál se, když si vzpomněl, jak mě v posledním mailu nazval nepředvídatelným odjištěným granátem. Věděla jsem, že se mu ta nebezpečná hra líbí a přesto, že tvrdil, že se odjištěnými granáty se nehraje a se sirkami se do stohu nechodí, nedokáže přestat.  „Jsi pěkně nadržená“ pokračoval pak dál. „Vždyť už jsem to 2 měsíce neměla.“ „Ale to je tvoje chyba.“  Věděla jsem, že má pravdu. Kdybych tolik nepřemýšlela, lekce, kterou jsem si svou paličatostí přivodila, by nebyla nutná. Je mi s tímhle chlapem moc dobře a byla jsem hloupá, když jsem se toho chtěla dobrovolně vzdát.

Petr si jako obvykle všiml, že jsem přibrala. Aby ne, ten stres a starosti udělaly své. Ale asi mu to zase tak moc nevadilo, když si mě pak hodil přes rameno a tancoval se mnou na rameni. Nemohla jsem se bránit. Sundal mi lodičky a někam je zahodil, takže když mě konečně něžně postavil zpátky na zem, měla jsem vedle něj sebevědomí o 5 cm nižší. Petr šel na terasu kouřit, já jsem se s ním šla taky nadýchat čerstvého vzduchu. Byli jsme tam sami. „Ty jsi tak pitomá!“ Zůstala jsem na něj koukat … „No, na každém školení se dozvím něco nového, tohle jsem ještě nevěděla.“ „Ty jsi tak pitomá,“ opakoval Petr. „Máš neuvěřitelný talent si všechno hezké zkazit, když už jsi to měla, tak dobře rozehrané.“ Myslel tím moje poslední výběrové řízení nebo náš poslední rozchod, který pak následoval? Nejspíš obojí. Tušila jsem, že Petr už mě přestal vystrkovat ze svého života,… sám už by mi nikdy kopačky nedal. Zkazila jsem si to pár kroků před cílem. Taky jsem za to zaplatila. Teď je tady další šance na lásku a já se to pokusím znova nepokazit. Vrátili jsme se zpátky dovnitř. Zábava končila. Diskžokej balil a u baru se ti, co vydrželi, domlouvali, co dál s načatým večerem. Ale to už nás nezajímalo. My už svůj program měli.   

Vzala jsem si kabelku a vypadli jsme z penzionu. Ale kam jít? Petr spal na pokoji s dalším chlapem, u mě na pokoji už spaly 3 holky. Do auta? Jeho Oktávie stála uprostřed osvětleného dvora, já svým autem nepřijela. Jdeme se projít, něco vymyslíme. Petrovy polibky byly stále vřelejší. Tráva byla mokrá, jediné suché místo byla silnice. Miláček sundal mikinu a něžně mě na ni uložil. Bože, jak dlouho už jsem necítila jeho pevné objetí, jeho polibky, jeho prsty ve své jeskyňce. A jeho penis. Zase jsem tekla jako protržená přehrada. Nádhera. I přes všechen vypitý alkohol a nezvyklou polohu Petra především zajímalo, jak se cítím já, jak se mi to líbí. „S tebou se mi to líbí kdekoliv!“ Jasně, že jsme se milování nemohli věnovat jako jindy, ale zase to byl mimořádný zážitek. Cítila jsem, že mi bude dneska v noci strašně chybět tulení a mazlení pod jednou peřinkou, ale věděla jsem, že nemůžu mít všechno. S tím musím počkat až do jeho útulné garsonky. Poslední pusa na rozloučenou a honem do své postýlky. Svlékla jsem se jako had, všechny věci na jednu hromadu na zem. Osprchovala jsem se,  a zavrtala pod svou deku. Ale nedokázala jsem usnout. Mise byla splněna, ale po tom dlouhém odloučení mi to nestačilo. Pořád jsem si náš sex přehrávala v hlavě. Pro mě je skutečně víc naše tulení, mazlení, jeho objetí. Do rána jsem nezamhouřila oči.