Nedokážu Ti říct sbohem... / Udřenej Andílek /

Už nebylo třeba řešit, kde budeme spát. Miláček oznámil Jardovi, ať mu postýlku nechystá, že pojede spát ke mně. Zavolali jsme si taxi. Když taxikář volal podruhé, že je mu na náměstí zima, zaplatili jsme a šli. Auuu, Petr nechal v hospodě batoh s notebookem. Jak já měla těžké nožičky ... Čerstvý vzduch mě trochu probral. Cestou k taxíku, jsem ještě stačila Petrovi říct, ať mě nenechá sedět vpředu, že je to pro mě nebezpečné. Honza je kamarád, vím, že se mu líbím a tak toho občas využiju a on mě zadarmo odveze z mejdanu. Ale nijak často, nechtěla jsem to zneužívat, abych mu nemusela být vděčná... Maximum, co si dovolil, že mi sáhnul na kolínko. Petr mě chtěl pozlobit a tak prohlásil, že budu sedět vpředu a on s Mílou se mi budou smát. Ale když otevíral dveře od auta, jedinou jeho starostí bylo, natlačit mě na zadní sedadlo a hned se dral vedle mě. Žárlivka jeden "žárlivej". Míla si sedla dopředu, k nám si přisedla ještě kolegyně. Naštěstí pro ni, po 3 km vystoupila.

Míla vpředu ani nedutala. Bála se pohnout a otočit. Aby se to nepletlo a taxikáři bylo jasno, málem mě na tom zadním sedadle přeříznul. Dovedete si představit, jaká je to dřina, snažit se o inteligentní rozhovor s taxikářem s cizí rukou v kalhotkách? To je hrozná dřina! Oddechla jsem si, až když jsme vystoupili.

Byli jsme opilí a nadržení. Myslela jsem, že půjdeme rovnou do postele. Ale Petr ne. Hnal mě do koupelny. Málem jsme rozvalili sprchový kout. Miláček byl "výbornej", jako vždycky. V tomhle stavu? Nechápala jsem to. Když jsme konečně skončili, řekla jsem mu: "Strašně hrozně moc Tě miluju a ani k tomu nebudu dodávat, i když si to nezasloužíš, protože by to nebyla pravda." A Petr? Ten do toho šel znova, aby mi na oplátku dokázal svou lásku. Kdybych to byla věděla, nechala bych si to až na ráno ?.