Cestovatelský deník II

Den třetí:

Hned z kraje nastaly problémy! Mám tím na mysli především trapný pokus obou cestovatelů dostat se do Žiliny s cedulkou ŽL, což nepochybně pobavilo všechny projíždějící Slovenska znalé řidiče. Nicméně i přes tento lapsus jsme se úspěšně přesunuli do Bytče – kde znovu použita už dříve osvědčená cedulka. Po chvíli nás ale míjí cyklista, jež se po našem spatření, rozesmál tak, že se sotva udržel na silnici a hned se nás začal provokativně vyptávat, zda skutečně míříme do Žlína. Nechápavě vyvalujem oči, cyklista se směje! Netrvalo ale dlouho a vše se zdárně vysvětlilo. Žilina prý nemá, podle informací onoho dobrého muže, značku ŽL, jak jsme se naivně domnívali, nýbrž ZA. Nevadí! Cedulka neprodleně opravena a snad i v důsledku toho jsme záhy stopli dva Slováky směřující tam, co my. Poprvé se v praxi projevila jazyková bariéra, když autorka netušila, co jsou to „murári“.(Povolání oněch přeochotných automobilistů. ) Naštěstí byl po ruce jazykově lépe vybavený Martin, který pohotově překládal. (Murári = zedníci!)

V Žilině, což je mimochodem velmi půvabné městečko s bohatou zbojnickou tradicí, jsme posvačili. Martinem neustále činěny trapné poznámky o lučavce královské (Vztaženo k apetitu autorky) Zde mimo jiné taky zjištěno, že cestovatel číslo jedna umí polsky. (Přesněji řečeno, jednu větu tohoto znění: „Dobrý den, kde je tu hospoda?“ Nu, což? Zřejmě si s tím vystačí.)

Jen co jsme uhasili hlad i žízeň, vrhli jsme se neohroženě na výpadovku s cedulkou tentokrát již bezchybnou. (PP – Poprad, jak jsme se, poučeni, informovali u místních.)

Stop excelentní! Po necelých deseti minutách(!) nabrání velmi milým východniarem, jenž nás ovšem o své vlastní iniciativě dopravil až kamsi k ukrajinským hranicím, a vyložil na břehu přehrady, jejíž jméno nám zůstalo utajeno, a která neuvěřitelně zaváněla rybinou. Snad proto téměř obležena rybáři!

Poprvé ochutnán zbojnický čaj, doporučován to místními alkoholiky už od Makova a také vynikající borovička.

Večerní program: Petra – pokus o sport v zasmrádlé vodě, následné zmizení. Martin – panika! (Utopila se snad?)

Pokus o sport ukončen v pravý čas! Cestovatel č. 1 se už už chystal volat policajty, či záchranku, či pohřebáky, či co vůbec! Každopádně, celá aféra skončila tím, že si šel dát borovičku na uklidnění. V čemž ochotně následován cestovatelkou č. 2.

Třetí den ukončen s Helmutem (německá hambatá píseň) v borovičkovém rauši.

Dodatek ze čtvrtého dne ráno:

Důležitá poznámka! Navázali jsme úspěšnou družbu s místními rekreanty. Zafungoval můj zpěv, drnkání na kytaru a společná opice.

Autorka se pokouší sexuálně harašit. Slečna však po chvíli odchází pod průhlednou záminkou, že je na chlapy. Což jí ovšem nezabránilo v tom, aby si ssebou neodnesla mou deku! Tento incident se neobešel bez následků. V noci mi byla příšerná zima v důsledku čehož jsem se musela uchýlit k zoufalému činu, krádežím Martinova oblečení. Což jsem činila průběžně celou noc.

Ded čtvrtý:

Vedro!!!!

Příšerné!

Slunce praží a navíc přímo na naše spacáky!

Neuvěřitelný sušák, kombinovaný s nedostatkem vody!! Ovšem místní kiosek otevírá až v deset nula, nula! Co teď?

Po krátké poradě jsme se rozhodli upřednostnit hlad a kofeinový absťák, neb jak známo, život je otázka priorit.

Připravili jsme tedy a následně i posnídali tureckou kávu a hrachovou polévku.

Technická poznámka: Vždy, když s cestovatelem č.1 vyrazíme na čundr, dělám já takové ty typicky ženské práce, jako je shánění dřeva a péče o oheň a Martin pak typicky mužské, jako je nepochybně vaření. A tak tomu bylo i tentokrát.

10:00! Okamžik, hodný zaznamenání! Otvírá se hospoda!

Pozn: Slovenští rybáři mají velice zvláštní techniku lovu. Chytají ryby na celé brambory!!

Pozn č.2. Na východním Slovensku jezdí neuvěřitelně dlouhé nákladní vlaky.

Pokoušíme se o koupel, ale vzdáváme to, neb voda je jak kafe. (Ani ne tak teplá, jako spíš černá.)

Zbytek dne v důsledku několika špatných rozhodnutí, totálně na hovno.

Pro nasranost končím se záznamem.

Upřesňující poznámka: Nevydařená návštěva Spišského hradu, potkáváme naše Slováky. Snad se aspoň vyspíme.