Kouření Zabíjí

Doneste mi cigaretu do postele,

a zapalte mi jí,

Vychutnám si jedinečnost okamžiku,

Vědom toho že vše co je nyní,

právě pomíjí,

Kouř stoupá vzhůru pomalu se rozpíjí,

Popel už tolik nepálí,

spadne mi do dlaně a tam se ustálí,

Lehce v něm zapraská jak v kamnech,

která tiše planou v povzdálí,

I když věci jako popel, prach, i kouř,

Nikdy nezmizí

pouze se vzdálí

Na místo kde se dá spát,

Kde člověk usne, jen když není ospalý,

A jen když se to tak má stát,

Má cenu vydechovat kouř,

a pak ho opět nasát?

Prý není lehké přestat,

Není ale lehčí přestat psát?