Vzpomínky co nemáme

nostalgie*

zanechalo to ve mně takovou vzpomínkovou náladu T*

No, nechal bych té strkanice... Je pravda, že něco může působit jako klišé, ale je to spíš o úhlu pohledu.Kdybyste viděli a věděli co mě inspirovalo... Byla to nádhera, ten můj pokus nahoře o báseň, ten zdaleka nemůže popsat ten pocit, jako živý sen... Jinak děkuji za kritiky, ať už kladné či záporné.

Víš, já považuju za slušnost poslat někomu avízo, aby se mohl obhájit, když o něm píšeš. Kdybys na mě nereagovala, tak by sis mohla dovolit říct, že mi můj názor nebereš, ale ty užs mi ho dávno vzala. Což není nic špatného, kdyby si lidi nebrali názory, tak to půjde do háje. Ale chce to trochu víc slušnosti.

cha, sám jsem avi zapomněl dát.

Jara Agnes: posílej avíza. Ano, jistě, že takové situace jsou, ale o těch je pak zbytečné psát básně, které by ten kýč v situaci nezobrazovaly (a to se tu neděje). Já si dokonce myslím, že úkol poezie by měl být objevovat nové (po)city, které se, až ta poezie ovládne svět, stanou všeobecně známými, takže psát o nich bude klišé. Samotná situace nebo pocit není nikdy klišé, ale nejde říct, že báseň je totožná s tím, o čem je. Klišata zde: děti v ozvěnách času sedíme a čekáme v opojení smějeme se času (Stánky!) Nehledě na to, že je tam pravopisná chyba.

Obrazy to jsou spíš klišovité než pěkné. Je to jenom vrstvení slov, která jsou v básnění zavedená, navíc ještě místy s říkankovými rýmy :-(.