Ach, ta moderna...

Unaven tím, kam se ubírá poezie některých "moderních" autorů, jsem si nad jedním takovým dílkem a tím, jak se k němu kdosi rochnivě vyjadřoval, jednou povzdechl: "Ach, ta moderna..." Následně se v tom temném zkostnatělém sále rozvinula diskuse, plná nepochopení, na téma, že toto hnutí již přece dávno proběhlo a tak různě. Smutné bylo především, že ostatní aktéři byli jinak celkem milí lidé, píšící obvykle dobrou a nezřídka i moc dobrou poezii. Vlastně to těm dvěma -- autorovi i rochnilce -- spíš jen tentokrát trochu ujelo. Nechtěl jsem být nadále Hitler, jak některé zůčastněné kdosi trefně označil, a tak jsem zakončil vzájemné hašteření nasraným fragmentem, jehož první strofa se shodovala s tou níže. Rochnilce se překvapivě líbila, a protože původní frustrace stále přetrvává, vrátil jsem se k němu teď po čase a trošku to rozvinul... ;)