Vylezl jsem na kopec

Zürich, 2010

VYLEZL JSEM NA KOPEC

Říká se, že z Matterhornu je vidět celá Evropa.
Z Üetliberu jsem zase uviděl celé Švýcarsko.
(Až na tu prdel pod Alpami na italské straně.)

Rozhledna ve větru zvonila
jako ocelová lana o stěžně lodiček dole na jezeře.
Civěl jsem v úžasu do všech stran na ten amfiteátr hor,
jiskření ledovců a tyrkysové nebe.

Bylo po boji. Únorové odpoledne se chýlilo a já odpočíval.
Ještě před chvíli jsem se plahočil nahoru
a smál se lidským tučňákům:
Jeden krok dopředu a tři kotrmelce zpátky v bitvě o přežití
na zaledněné cestě.

A všude kolem ty hory! Na dosah ruky,
a přesto nedostupné. Mrchy!

Snad jen do jezera by člověk mohl namočit dlaně
a dotknout se toho sněhu a ledu a jisker od Slunce,
kdyby ruce byly tak dlouhé a odraz pořád neuhýbal.

Byl čas sejít z rozhledny a vyhnout se restauraci na vršku.
(Nevaří tam dobře.) Díky bohu za ten stánek s klobásami!

Pak se připojit k davu a neoriginálně sjet vláčkem
s ostatními invalidy dolů do města,
které mezitím rozsvítilo hladinu jezera
jako vánoční stromek.