Tři cesty

Jak jemné doteky se skryly

pod slupkou rozhovoru

jak neslyšné vzdechy skanuly

když ústa na závoru

nemohla říci miluji tě.

To vše se dělo tiše skrytě

až srdce svíralo se žalem

rmoutící se nad žalostivým málem

a přitom putující k naději, jak ubohá pastýřka

šla vstříc ke svému dubnu.

Kdo její příběh zná, tak ví ,

že duben místo radosti jí smutný konec schystal.

Konců snad bývá víc.

Když němá ústa promluvila

polohlasem a tlumíc příboj krve,

řekla jen:

jsem tady s tebou

s plynoucím dlouhým časem

a budu čekat, až duše tvá v tom pekle probudí se

A vyvedu ji zmatenou

ne k dubnu,

zůstaneme v polostínech

v nichž sen se téměř ztrácí

Víme to oba, že teskní noční ptáci

volají do neznáma

kamsi na druhou stranu

do říše rezignací.

Věř mi, že je i cesta třetí.

Posvátný háj dál bude zvát

k tichému spočinutí.

Tak pojďme se tam schovat

a zjistit, co v něm pro nás zbývá.

Moruše, pomeranče

a také voda živá.

Voda, co hojí staré rány.

Neboj se vejít dovnitř

a rozhlédnout se kolem

na všechny světa strany....