Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDotkni se ohně
27. 11. 2001
15
0
1904
Autor
Sama
To jsme byli ještě malí
když maminka říkala
"dej pozor
o ten oheň se spálíš"
Neposlechli jsme
dokud to nezabolelo
Ale byl to jen jeden malý prstík
Nestačilo to
Vyrostli jsme
a znovu jsme přitahováni teplem
ohně jiného
- nejprve zážeh
jiskry v očích
jen pohled zahřeje
pak plameny vzlínají v nás
při prvních dotycích
rukou a rtů
dokud se touha
nerozhoří naplno
Milujeme se v ohni
spaluje nás a stravuje
Ztrácíme se až
zbyde jen popel
Chtěli jsme shořet láskou
a zatím jsme spálení
Zaléváme žár
vlastními slzami
Mami proč nic neříkáš
Už se nechci dotýkat
já bych tam nedávala ani ten předposlední s matkou, avšak tady rozhoduje autor...jinak je to vážně pěkné *
Drownedgod
18. 12. 2002
znovu po dlouhe dobe precteno, pochopeno trosku jinak, trosku v jine nalade, je podzim aspon pozdrav, kdyz uz nemuzu dat druhej tp*** zdravim
... Možná ani někdy není třeba dotýkat se... Stačí se jen podívat a vědět o sobě.. Strach je na nic......
*
dotýkat....
připravuješ se o smysl
o jedno ze svých očí
abys neviděla ošklivost
bez doteku
trháš si jazyk
abys nechutnala hořkost
bez pohlazení
vždyť je přeci krása
sladkost
i hezky
vedle a spolu
ve všem
dotek a dech
jsou
čivy
brvy
všechno co mám
bez rukou
jsem bez dechu
bez kůže
jsem prázdný
prázdný
dotek je kouzlo
pramen
tepla i chladu
dotek
je
život
..... dllllllllllllllllll............ dotek... je důvěra... pustit až za hranici sebe sama, protože dotek proniká... dovnitř, kde už je jen moje... Neznámo... jen ochutnat... jen zvědavě... ale dotknout se někoho blízkého, to už chce odvahu a vědět, že smím... a že neporuším... tu lehounkou rovnováhu, kterou si v sobě každý tančí... a létá.. jsou křídla, kterých když se dotkneš jedinkrát, už nepoletí... někdy se stačí zdálky dívat a vědět, že není třeba nic víc...
Cronus: díky, potěšilo, vím to, znám význam dotyku - ale ten strach je někdy tak velkej! Tak, že jsem to nedokázala ještě napsat!
Samozřejmě Aki, ale to není o tom, že by neměl být ten oheň, něco jiného je hořet - a být spálený je také o něčem jiném, však určitě víš...
oheň už je prostě takovej... někdy hřeje, někdy pálí... možná proto je ale tak krásnej... kdyby jenom hřál, bylo by to málo... ale kdo odhadne, kolik dřeva máš přiložit, aby to pak nebolelo...
Krásné. Skončíme jako popel lásky? To je věčná otazka. Já odpoveď neznám. Tip
Vrátil jsem se k téhle básničce ještě jednou, pár dní před Vánoci a líbí se mi víc než napoprvé. Možná je to těmi Vánoci, možná i jinými okolnostmi. Ale stejně si myslím to, co jsem napsal v té původní kritice.
TheLostDog
20. 12. 2001
Někdy se bojím, že na tomto serveru je moc mladých lidí, aby některé věci pochopili. Potěším a dávám tip.