Nekonceptuální imaginace

https://www.youtube.com/watch?v=FAeyV_MRxtA

stojím v sluncem zalité zahradě, jako vize ve snu

roste tu blín, halucinogenní houby, a stojí jeden podélný řez hlavou jak opuštěná váza

a přímo od něj se pomalu přibližuje patrová pyramida prostoupená inspirujícím vánkem těch hub

na samotné špicce trůní odporný tvoreček s hněvivým pohledem a vroubeným kolem v chřtánu

zahradník plení blínovité křoví: slabší stonky trhá i s kořeny, ostatní polévá vařící vodou

ty nejodolnější odnepaměti ukusuje překrásný páv

 

všude okolo při zemi i po obloze se rozličným stylem a jen tak na obdiv prohánějí duhové rybičky

hoď jich pár na lávu v pánvi k uvaření, dvakrát neokusíš stejnou

trochu stranou zpoza z rosy pokleslou kapradinou ční tajná chodba uvnitř rozdvojená

na obou koncích se od stropu pohupuje zrcadlo odrážející vše od času bez počátku

sfoukni z nich prach zašlých časů a nic se nezmění

nazpět však kráčíš oběma chodbami zároveň, a rybky tam venku se rozpouští do prostoru

 

obloha i prostor uvnitř hliněné vázy jsou prázdné jako vlhkost vysící v ranním oparu

a přece zahrnuje jasné neuzrálé klíčení, které nikdy nepodlehlo zahradníkově snažení

slunci je tak umožněno zazářit na obloze, a jen na chvíli ho zakryje mrak jako odtržený obraz

to ale nepřestane existovat na svém místě, jen paprsky zatím nedosáhnou k zemi

ještě před setměním v rohu zahrady promítalo letní kino

co to bylo za film nehraje roli, ale obraz byl ostrý a v plátně nebyly díry

---