Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

V Olomouci 5. dubna 2010

02. 05. 2011
2
3
550
Autor
Wv

V Olomouci 5. dubna 2010

 

Ahoj Kristy,

 

děkuji moc za tvůj dopis. Musím se přiznat, že už jsem trošku přestával doufat a začínal mít strach, že ti budu doživotně psát, aniž bych někdy dostal odpověď.

 

Víš, že noc před tím, než mi došlá tvá odpověď se mi o tobě zdálo. Vždycky se pak po takové noci probudím a mám trochu zvláštní pocit v podbřišku. Vlastně se tak trochu stydím sám před sebou samým, že nejsem schopen zapomenout a že si neumím zakázat všechny sny o tvé kráse, tvém úsměvu a vůbec o všem, co k tobě tak nezapomenutelně patří.

 

Víš co je ale vždycky nejhorší? Že když pak jdu znovu spát, strašně moc doufám, že se mi budeš zdát ještě jednou a třeba ještě krásnější, než si tě pamatuju.

 

Pročítám si tvůj dopis, znovu a znovu. Vzbuzuje ve mně strašně moc pocitů, které vlastně ani neumím popsat, neumím vysvětlit tu střídající se radost z toho, že jsi odpověděla s pocitem provinění, studu a přesto vše jakéhosi zadostiučinění.

 

Asi to neumím přesně vyjádřit, stydím se za některé poklesky z minulosti a jsem vděčný za každou vteřinu, kterou jsem strávil v objetí tvého těla. Ještě dodnes slyším, jak tikal budík v tvém pokoji na koleji a mívám občas pocit, že ten budík moc dobře věděl, že odměřuje chvíle pro mé štěstí a proto neustále někam jeho vteřinová ručička utíkala.

 

Myslíš, že bychom se mohli někdy vidět? Chtěl bych tě obejmout, říct, že jsi stále stejně krásná a že jsi pořád tou, na kterou nikdy nezapomenu a budu vědět, že i když to zní jen jako hloupý dětský vtip, je to poprvé, co to myslím vážně. Přál bych si tě slyšet, i kdybys měla říct, že jsi mi nikdy neodpustila, že mě nenávidíš… Alespoň bych pochopil, že je jednou pro vždy konec.

 

Víš, že jsi mi to nikdy neřekla? I když bych si to stokrát zasloužil slyšet.

 

No, možná už bych měl přejít k praktičtějším věcem. Zůstal jsem u vystudovaného povolání. Tedy pracuji jako učitel na jedné střední škole tady u nás v Olomouci. Naštěstí patřím mezi ty, u kterých se práce stala koníčkem, takže mě to baví a docela mi můj start pracovní kariery příjemně utíká.

 

A Lukáš, ten se má možná ještě líp. Dělá pro jednu větší mezinárodní společnost a dost často cestuje, teď zrovna je u protinožců v Austrálii. Mám tě od něj pozdravovat a prý ti mám říct, že se oženil s Jitkou (s tou se fakt oženil, poměrně v krátké době po škole).

 

Měj se krásně a moc doufám, že se brzy ozveš. A prosím napiš, jestli se můžeme vidět, moc bych si to přál.

 

Kristián

 

P.S. budu ti vděčný za každou informaci o tvém životě beze mne.


3 názory

Lakrov
04. 05. 2011
Dát tip
> ... Pokud najdu čas a opravdu ho dopíšu... Přeju tedy hodně tvůrčí invence a písařské trpělivosti :-)

Wv
04. 05. 2011
Dát tip
Lakrov: nemýlíš se, teoreticky by to měl být příběh v dopisech, který by měl postupně krystalizovat a dávat nějaký smysl.. Pokud najdu čas a opravdu ho dopíšu.. :-)

Lakrov
03. 05. 2011
Dát tip
Dočteno. Začatek se mi líbil. Po obsahové stránce sice obyčejný "smutno-milostný" dopis, ale je psán tak nějak upřímně, jeho autor si na nic nehraje. Až ke konci se objevuje trocha strojenosti (zmínka o povolání) a na závěr pak postrádám smysl celé téhle miniatury. Odhlédnu-li ale k hlavičce a čtu: Sbírka: Dopisová sezóna, napadá mě, že je tenhle dopis jen jedním z několika, jedním z mnoha, a smysl tudíž vyplývá až po přečtení více listů. Nemýlím se, nebo jo?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru