Rakovina

Tak si tě vzala,

vlezla ti do hlavy

a rozepjala

ty podivné ruce améby

do všech koutů zahrady

do všech koutů štěstí

a do všech plačících květin

a do všech duší tvých dětí

tam všude zalezla

ta černá a všepožírající.

Je taková a  patří k životu,

když rozprostírá tmu

a zháší 

malou lampičku života.

Vidím tě na louce

na bílé prosluněné louce, 

kde chybí květiny

kde je ticho

a žádný  sval slova

čekáš

a pak přichází

tolik padajících květin

zaplňují

tu bílou prosluněnou louku,

kde ležíš jenom ty

a tvé věčné slunce...