Stejná řeka

Z přelivů od  různě slepých ramen

za dešťů, bouří, přepadá mě stud,

ač holých pravd obnažen je kámen

k pohlazení tichého zvu smělce

co věkem sešlý, realitě vzdálen

zatoužil sáhnout vlnám na osud

Dotyky a zvadlým rozmarýnem

v neschůdném břehu známý rozbit stan

z iluzí utkán, posešívám rýmem,

tužby tvaru bizarního čtverce

bezradnost co je jim synonymem

ty nevděčně odnáším v oceán

Byť tisíce znám čar a pozic jóg

dál míjím stan co jiná vždy řeka,

mně stejný dvakrát nepohlazen bok

z veršů loď když chystám pro výherce,

snad marnost smyje se srdcí a stok

na stejný když dotyk marně čeká