25. SUPERKOULE - dílo č. 8

Před návštěvou

Zdravím se … Asi se divíš kde se vzal tady ten dopis, tak věz, že sis ho napsal sám.. Píšu si tenhle dopis z budoucnosti přesně tak jak stojí v příručce: Návštěva svého minulého Já , snadno a bezpečně. Takže než se potkáme, napíšu si tenhle dopis, protože zaprvé on musí spatřit světlo světa, neboť si ho před lety vyvěsil na internetu, a taky abych se připravil na svojí návštěvu a předešli tak nepříjemnostem, které by nám mohli zkomplikovat život. Další účel mé návštěvy je, abych se podíval jak hloupej život sem vedl, teď už se tomu ani nechce věřit, a přesto sem tak žil, a pak taky… ale to raději až z očí do očí.
Víš já žiju v době kdy už čas neběží kontinuálně a nedělí se na stejné úseky zvané roky. Teď se nemusíme po časové ose pohybovat jen jednosměrně kupředu. Nyní je definována pouze doba a intenzita pozornosti, každý si může zesílit svou pozornost na čas nebo prostor jaký si vybere a klidně ho pozorovat a prožívat. Je to úplně něco jinýho než co bejvávalo za starých časů (teda v tvým přítomným čase). Přesto nese navštěvování sebe v minulosti reálná rizika. Tobě (mě) v minulosti hrozí, že se ze setkání zblázníš, a já bych se zase mohl z normálního člověka stát pouze tvojí (svojí) halucinací, a upřímě si říkám, že ač si nedovedu představit jak bych se mohl najednou stát pouze halucinací, tak jen tahle předsdtava mě dosti děsí, a proto se budu chovat se vší opatrností a sebe žádám o totéž. Problém s návštěvami u lidí, kteří žili ještě ve starém věku kontinuálního času je, že docházelo často k výkyvům paradoxity. Cestujícím (z budoucna)se zprvu stávalo to, že když se navštívili v minulosti bez přípravy, jejich minulá Já se nedokázali vypořádat s návštěvou budoucího já a začali měnit svůj život. Změna chování způsobila odklon budoucnosti od původní cesty a tudíž paradox (ve vaší době se dává příklad se zabitím vlastního dědečka -pro zjednodušení, je to podobné). Minulá Já už nedělali to co je vedlo k tomu, aby se v budoucnu dostali do bodu odkud se navštívili a docházelo tak k vybočení reality, roztřepení reality, která nenavazuje na původní realitu. Při tomto ději narůstá faktor Paradoxity až přesáhne koeficient Xí (podle vědce Xi-ninga) a budoucí realita jedince se zhroutí sama do sebe. Při překročení Xí dochází k realitohalucinačnímu výboji v šedé kůře mozkové u Já s časově nejmenší hodnotou. Nebudu to tu rozpytvávat, pro dobu kdy si tohle čteš to je ještě nepodstatné, neboť tyto zákony zatím ve tvém čase nejsou definovány. Zkrátka minulá já se zbláznila, protože je provázela utkvělá představa o své budoucnosti, která logicky už taková nebude a jejich návštěvníci se z člověka v budoucí realitě mění do halucinace u minulého Já. Proto pozor!!! pro tvoje zdraví a mojí existenci je velmi důležité, aby se budoucnost odvíjela nezměněná!
Vzpomněl jsem si, že před mnoha lety jsem se zůčastnil na servru pismak.cz soutěže, která myslím že se jmenovala superkoule, no to je jedno. Já si vzpomněl, že ta soutěž byla o tom, že si máme v budoucnu napsat pro sebe dopis a taky vím, že jsem ho tam četl vyvěšený, a protože jsem si nemohl vzpomenout, kdy sem ho napsal a jak sem se dozvěděl o Xi-ningovi, velice a dlouho jsem se kvůli tomu natrápil. Tak až teď mi v tom konečně začíná být jasno, ten dopis si píšu až dnes a dělám to proto, abych zachoval kontinuitu a udržel nízký faktor Xí a tudíž vše co se má stát bylo pravdou a taky se tak stalo, až do bodu odkud si tento dopis píšu. A protože se mi v této době daří skvěle nebylo by na místě , aby se něco měnilo. Dávám si radu, natrap se kvůli tomu dopisu, pokud půjde všechno hladce brzy se potkáme a dozvíš se víc. Uvidíš, jednou to všechno do sebe krásně zapadne. Pro teď je nejdůležitější abych dělal všechno tak jak dělám i se všema chybama, a to včetně těch který teprve udělám. Raději si žádnou chybu a nějakou z věcí pro které se trápím nebo teprve trápit budu v dopise nebudu připomínat, abych je náhodou nechtěl měnit. Naopak chtěl bych se varovat, abych se nesnažil nic ze svého života dělat jinak než jak běžně dělám. Oni by se mohli začít věci chovat jinak, než jak se do budoucna chovat chystají, a to by mohlo zvrátit realitu tak , že by bylo překročeno Xí. Spíš bych se chtěl uklidnit a chtěl bych si poděkovat za to jak se chovám, že vše co dělám, i když jsou to často špatná rozhodnutí a chovám se jako vůl, dobře dělám. Chtěl bych se povzbudit do dalších rozhodnutí a hloupostí, který provedu, a že jich ještě bude, ale na tom nezáleží. Záleží na tom abych je všechny prožil tak jak je prožívám já a ona se už realita navede k budoucímu bodu ze které si píšu..
Takže vím, že nejdůležitější ze všeho je udělat všechno tak jak bych udělal normálně. Takže vlastně teď nemusíš udělat nic víc než v klidu čekat na vlastní návštěvu, a pak to že tenhle svůj dopis vyvěsíš na písmáka, zdá se to jako hloupost, ale tenhle dopis musí přečíst lidé, aby se upevnila jeho existence. A pokud budoucnost půjde i nadále tak jak má, dnes (v budoucnu) skutečně tenhle dopis napíšu a pošlu si ho do minulosti (dnes) a vše bude v naprostém nepřetržitém pořádku. Pokud by se něco zvrtlo a nedejbože se budoucnost začala odchylovat, je možný že tenhle dopis v budoucnu nenapíšu, ale napíšeš ho ty sám pouze jako výplod svých halucinací. Takže si dávej pozor a nezapomeň, že vše se musí odehrávat tak, aby se nic z budoucna v budoucnu nezměnilo.… Neměj strach, pokud nejsem pouze svojí halucinací tak si pamatuju jak jsem celý život už jednou prožil aniž bych něco zásadně pozměnil a tak se realita dostane až do tohoto bodu. Tak pověs tenhle dopis na písmáka , nesnaž se nic měnit a žij stále stejně. Brzy se očekávej, to se pak dozvím víc.

S pozdravem Já