Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMůj pracovní den
06. 10. 2011
4
7
3513
Autor
Danny
V devět hodin ráno jsem, jako vždycky, přišel ke svému stolu v kanceláři. Počítač byl zapnutý již z předchozího dne. Připnul jsem k hlavě snímač a pomyslel si, že chci vidět složku s novými filmy.
Vybral jsem si Smrtonosnou past 7, pohodlně se usadil v křesle a jal se sledovat, jak to v akčních scénách odsejpá. Jako obvykle jsem se snažil co nejvíce vžít do příběhu.
Po dvou hodinách film skončil a já si skočil na kafe. "Jsem sice trochu přesycený, ale celkem mě to i bavilo," hodnotil jsem v duchu. Po vypití kafe a prohození pár slov s kolegou jsem se vrátil na své místo.
Opět jsem pomyslel na nové filmy a počítač okamžitě zareagoval. Tentokrát si dáme něco komplikovanějšího... co třeba britská produkce, detektivka? To by mohlo být dobré. Po chvíli jsem se zabral do děje.
Potom, co jsem shlédnul detektivku, volal šéf.
"Doufám, že se neflákáš."
"Samozřejmě že ne."
"To jsem rád - máš už hotovou tu prezentaci na středeční meeting?"
"Už dávno, poslal jsem to Tomovi do mailu."
"Jo, fajn. Dík, tak se měj."
Takhle mě vyrušovat... myšlenkou jsem vypnul okno telefonního programu a znovu maximalizoval složku s filmy. Tentokrát by to chtělo nějakou komedii.
Sice to bylo pokračování Bláznivé střely, u níž jsem předchozí díly neměl rád, ale kupodivu jsem se celkem nasmál. Zdá se, že se autoři zlepšují. Naneštěstí teď poslední dobou těch komedií vychází jako hub po dešti a některé jsou tak nevtipné, až to bolí.
Poté, co zmizely závěrečné titulky, jsem minimalizoval složku s filmy a otevřel přehrávač hudby. Za dvě minuty přišel šéf.
"Inu vidím, že se flákáš."
"Mám teď první písničku," odvětil jsem.
"Kolik jsi dneska viděl filmů?" vybafl na mě.
Tuhle otázku jsem čekal.
"Tři," usmál jsem se.
"Jo, tak to je dobrý, to si klidně hrej hudbu. Dneska bys měl stihnout ještě jeden a už ti dám pokoj."
Po pěti písničkách jsem znovu otevřel složku s filmy. Přemýšlel jsem, u kterého žánru nejlépe udržím pozornost.
Snímač počítače totiž snímá mé myšlenkové impulsy v průběhu toho, jak se dívám. Naše firma snímky prodává a ty se potom v kině pouštějí ostatním divákům, kteří nejsou rodilí mluvčí angličtiny, místo titulků a dabingu.
7 názorů
Zajímavý nápad!
Nesedí mi slovo "vychází" ve větě "těch komedií vychází jako hub po dešti" - kdybys psal o knihách, tak samozřejmě, ale je to o filmech.
Závěr je opravdu překvapivý, ale trochu mě mrzí, žes mu dal formu takového polopaticky vysvětlujícího dodatku - se zbytkem povídky, plným dialogů, to najednou dost kontrastuje. Myslím, že to mohlo být méně násilně "zapracované" do textu.
Přes tyhle výhrady se mi četlo dobře a přidám se s tipem.
Tangens_Omega:
díky za připomínky
týjo, s těma dvěma "se" ve větě jsi mě trošku nasadil brouka do hlavy, upravil jsem to nakonec na Tvůj druhý způsob, ale furt mě to přišlo trochu divný, tak jsem si našel na Internetu
V jedné větě se mohou vyskytnout dvě slovesa s výrazy se, si. Pravidla pro vypouštění či ponechávání jednoho z nich v mluvnicích nenajdeme. Obvykle sice tam, kde se ve větě setkají dvě reflexiva se, jedno z nich vynecháváme, pokud tím nedojde k narušení větného významu, není to však nutné, např. přinutili se smát (se), všichni se snaží vrátit (se). Pokud by došlo vynecháním jednoho se ke změně významu, je třeba obě zvratná zájmena ponechat: snažím se nezlobit se (nebýt rozčilený) × snažím se nezlobit (např. nezlobit rodiče).
(http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=580)
čili jedno vynechat jde, ale popřemýšlím ještě, jak to přeformulovat, aby mi to neznělo divně (i když možná jsem jenom unavenej)
co se týče PM, tak souhlasím, ale půjde to podle pravidel až na říjnovou, když to vyšlo v říjnu, ne?