Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Neuspokojená

18. 11. 2011
1
15
462

Když jsme ve vztahu, který nikam nevede...

 

Myslela jsem si, že když si najdu přítele, tak konečně zaženu své deprese, zaplním svůj pocit prázdnoty a nudy a že budu ta nejšťastnější žena na světě. Omyl, všechno je postaru, akorát mám více sexu. Vlastně, už jsme spolu sedm měsíců a doposud se nedostavil jiný pocit naplnění, kromě toho vaginálního. Nejsem nejštastnější, protože můj partner se ani zdaleka nepodobá vysněnému modelu dokonalého přítele. Možná si řeknete, že to já jsem ta špatná a naivní, protože ho nemiluji výhradně takového jaký je, ale co mám dělat, když to tak prostě cítím? Seznámili jsme se patnáctého února, den po tom americkém svátku plném přetvářky a sílené romantiky. Líbil se mi Filip, pracovali jsme spolu v zahraniční telekomunikační firmě. Trvalo nějakou dobu, než jsem se ho odvážila zeptat, zda by si někam nevyjel. Zbytečně jsem se dva měsíce stresovala, že mě odpálkuje, nadšeně to totiž přijal. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v jeho oblíbené irské hospodě blízko nádraží. Bylo to celkem vyhlášené místo, které znali snad všichni ve městě. Přijela jsem o něco dřív, abych se stihla ještě na toaletách upravit, protože u nás v koupelně praskla žárovka a já neměla čas to řešit. Měla jsem na sobě kašmírový svetr, uplé, světle-modré džíny a dlouhatánské kozačky. I když byla zima a já neměla na sobě ani jeden odhalující kousek oblečení, řekla bych, že jsem vypadala sexy. Své dlouhé, platinově blond vlasy, které jsem v práci nosila stažené do culíku jsem nechala volně dýchat. Na toaletě jsem strávila dvacet minut, když jsem si korektorem překrývala své kruhy pod očima a pak jsem si jenom namalovala oči a zvýraznila rty leskem. Jako miss world jsem vyrazila z kabinek a šla si sednout za stůl. Přítomní štamgasti těžce nesli, že jsem si nesedla k nim. Po pár jejich návrzích, které jsem rázně odmítla, přišel konečně Filip. Ale ne sám. Na mé neštěstí s sebou přivedl kamarádku Sylvii a kamaráda Matyáše (mého nynějšího přítele). Zřejmě nepochopil, že jsem chtěla rande ve dvojici, ne skupinovou besedu…
Ale co bylo ještě horší celou dobu řešil práci a když to ne, tak ta infantilní, malá nanynka Sylvie s ním koketovala, tak, že to bylo do nebe bijící. Ještě, že neměla triko s fosforeskujícím nápisem „Chci tě“. Poznali se na loni na Silvestra, když si Filip chtěl jít na terasu chaty, kde se konal žúr zapálit cigaretu, ale balíček zapomněl doma a zrovna v tu chvíli tam přišla Sylvinka a ochotně mu nabídla ze své krabičky. No není to znamení osudu?  Fajn, možná že jsem byla trošku žárlivá. Dobře, byla jsem rudá vzteky, protože takhle jsem si tehdy ten večer nepředstavovala. V jistém momentu navrhla Sylva Filipovi, aby si šli zahrát kulečník. Mě a Matyáše zvali také, ale rozhodně jsem nechtěla být v těsné blízkosti té mrchy a navíc jestli něco nesnáším tak je to billiard. Tak jsem se radši vymluvila. Stejně mi přišlo, že večer už nemůže dopadnout hůře.
A pak mě začal obtěžovat pod obraz boží ožralý Matyáš, který mi přiložil ruku na stehno a usmíval se.  Pokud vás zajímá, co následovalo dál, tak jenom pro představu, po tomto společném zážitku jsme se dali dohromady.

Já:  „Hej, co si to dovoluješ ?“
On: “ No tak prosimtě, nebuď netykavka. Všiml jsem si, jak na mě celou dobu vejráš!“
Já: “Si nějak fandíš. Nejsi absolutně můj typ. Jak tě to proboha napadlo?!“
On: (zase se jenom blbě podíval) „Ale stejně si kus!“
Řekla jsem si, uf, ten má akorát dost. Podívala jsem se směrem ke kulečníkovému stolu a myslela jsem, že mě buď na místě porazí, nebo si nasadím svoje čočky, protože jsem nevěřila svým očím. Filip a Sylva si tam dost vášnivě vyměňovali sliny a bakterie a jedy. Zavolala jsem číšníka a objednala si Tullamorku, kterou jsem měla chuť vypít na ex.  Matyáš chtěl taky nalít, ale já jsem si flašku přitáhla k sobě a cucala s takovou vervou, přesně jako malé mimino sající mléko. Stejně bych mu nedala se napít. Ale protože nejsem zvykla pít, už po dvou skleničkách jsem měla mlhu před očima a kroutila jsem se do prazvláštních pozic. Ale ještě pořád jsem byla natolik střízlivá, abych viděla, jak Sylva s Filipem opuštějí pub, pořád na sobě přisátí a prostě jsem musela do sebe kopnout dalšího panáka.
Matyáš mi znovu sáhnul na koleno.
On: „Chceš si to rozdat? Mám takový dojem, že se potřebuješ uvolnit. Vypadáš teď opravdu hrozně…“

Za normálních okolností bych ho poslala do háje a tou lahví bych mu jednu mrdla do hlavy, ale byla jsem už natolik omámena ethanolem, že jsem ho chytla za ruku a táhla ho venku z pubu k sobě domů. Zapomněla jsem ale, že u nás byli naši, protože jim zateplovali barák a potřebovali u mě pár dní přespat. Jako smyslů zbavená jsem ho pořád táhla za tu ruku, málem nás přejelo auto, ale já byla neskutečně v pohodě a bylo mi to jedno. Dorazila jsem jako tsunami, v předsíni jsme se na sebe vrhli a za pět minut bylo po všem.
Bylo to divné, ale po sexu Matyáš jakoby zázrakem vystřízlivěl. Zase se na mě usmál a prohodil „Rád bych si to někdy zopakoval“. Poté mi do ruky strčil papírek se svým telefonním číslem a vypadnul.
Pak vešla do kuchyně moje matka, která nemohla usnout a šla si pro sklenici mléka. Teda to byla záminka, protože jsem si hned vyslechla několik štiplavých poznámek na svou osobu o tom, co se stalo. Všechno viděla. Není to vtipný?
Jenom pro ujasnění, jasně, že jsem si nepamatovala všechny detaily. Máma mi na druhý den ale dokonale osvěžila paměť, takže jsem přesně věděla i to v kolikáté minutě jsem měla orgasmus…
Nakonec jsem tedy byla ta zkažená dcera, která jenom loví muže pochybné pověsti na jednu noc, že se nikdy nevdám, že nikdo nechce štětku a že se mi to jednou vrátí. Další vtipná věc je, že jsem nikoho neměla už tři roky. To myslím taky partnery na jednu noc. Ale matky vám vždycky dokonale zkazí náladu a každou vaši chybu vám dají sežrat.
Ale nebyla to její věc. Po tom rozhovoru jsem důkladně zanalyzovala celý svůj život a možná to byl i jistý druh vyrovnání se s tím, že Filip odešel s tou courou a tak jsem teda zavolala Matyášovi, abychom si ten včerejšek zopakovali. On souhlasil. První měsíce jsme se scházeli pouze výjimečně za účelem sexu, ale pak jsme se začali taky bavit normálně i o něčem jiném.  On se mi přiznal, že když mě poprvé uviděl v baru, že jsem se mu líbila, ale den předtím se rozešel se svou holkou a že byl z toho tak zlomený, že se opil a zachoval se fakt neuváženě a následně si svou bolest vybíjel v sexu se mnou, že prý není na takové vztahy. Domluvili jsme se tedy jedné krásné noci, že spolu začneme oficiálně chodit. Od té doby se Matyáš neskutečně změnil. Začal mi nosit kytky, čokoládu, pořád chtěl, abych byla s ním a mě to popravdě začalo štvát. A štve mě to pořád. A taky jsem slyšela, že Filip je znovu volný…


15 názorů

BBarkku
07. 01. 2012
Dát tip
já bych teda s dovolením něco negativního řekla;) námět nespokojenosti ve vztahu, který je založený zprvu jen na sexu atd. se mi zdá dobrý, ale způsob jakým popisuješ je pubertální, právě jako jmenované "deníčky" a navíc se mi zdá, že si občas protiřečí detaily jako "trvalo to pět minut" a "matka přesně věděla v jaké minutě jsem měla orgasmus"...to se mi zdá nevěrohodně podané. situace, jakou popisuješ se bohužel stávají i v reálu,ale něco mi na tom celém nesedí. příjde mi to nezkušené, přestože toho sexu je tam až dost;)

Hm, i to se stává...

VH64
18. 11. 2011
Dát tip
Ale ne. A já jsem se taky chtěl vyhnout jakékoli negativní poznámce a nevyhnul...

Já to nemyslela špatně, jenom už jsem trošku unavená a přilepila jsem si zadek o židli...Jenom si myslím, že ten deník je taková hovadina a já jsem chtěla hlubokou povídku o ničem. Tak promiň, jestli jsem byla svině :)...

VH64
18. 11. 2011
Dát tip
Vidíš, a to jsem vstoupil jako přítel. Někde se nám to vymklo...


VH64
18. 11. 2011
Dát tip
Blbá ne. Možná nesoustředěná. Můj kamarád má takovou průpovídku - "Je to jako šedesátiletá manželka, uspokojí, ale nenadchne." Deníček jedné miší slečni mne nadchnul.

Tak potom "vo co gou". Já jsem asi blbá, nebo to jenom nechápu. Rozviň to. Konkrétně napiš co ti vadí, nebo líbí ?! Ja vím, že to není na Nobelovu cenu, chtěla jsem se prostě pustit do nové věci, tak jsem napsala tohle. Jinak, není to můj deníček. Je to komplet fikce. I když samozřejmě aktéři můžou existovat...

Tak potom "vo co gou". Já jsem asi blbá, nebo to jenom nechápu. Rozviň to. Konkrétně napiš co ti vadí, nebo líbí ?! Ja vím, že to není na Nobelovu cenu, chtěla jsem se prostě pustit do nové věci, tak jsem napsala tohle. Jinak, není to můj deníček. Je to komplet fikce. I když samozřejmě aktéři můžou existovat...

VH64
18. 11. 2011
Dát tip
Nechtěl jsem ti naznačit, že je to na stejné úrovni... Není to na stejné úrovni...

Četla jsem to jenom zběžně, úpřimně se to nedá číst (a to nemluvím o obsahu)

Já chápu, chtěl jsi mi naznačit, že je to na stejné úrovni...

VH64
18. 11. 2011
Dát tip
koukni

Žádný Deníček jsem neviděla...:)

VH64
18. 11. 2011
Dát tip
Ahoj, proč ne, dobrý. Nenašel jsem to mezi představovanými díly, to schválně nebo jsi přehlédla tu možnost při vkládání? Je to náhoda, ale už jsi viděla "Deníček jedné miší slečni" od pavlikovaruzenka?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru