Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Peří

27. 11. 2011
1
4
1274
Autor
Beáta

 

Sníh zlehka volně poletoval

a tak jsem nedýchala

kus sněhu jsi mi schoval

 

A pak zas chmýří pampelišky

neslo ho teplo léta

viděla jsem ho z výšky

už na počátku světa.

 

Můj horký dech to byl,

žár ohněm roztavil kus země,

proti mé vlastní vůli,

a její kry se hnuly.

 

A s nimi ledy, také  pampelišky.

To vše jsem uviděla z výšky.

Já – žena – sněžná – opeřená.

 

Drak opatrně dých´

a vlastní peří ztrácel,

usínal a ve větru se schoval,

aby sníh zvolna poletoval.


4 názory

Hádankář
09. 09. 2014
Dát tip

Až mě tvoje báseň láká

jít postavit sněhuláka.

Jen škoda že je září.

(navíc  pětadvacet, to se jeden vaří)


gringoo
27. 11. 2011
Dát tip
tak to závidím, já jsem jedno velký drama.. :-)

Beáta
27. 11. 2011
Dát tip
vidíš a já si užívala, že nemusím pořád prožívat vnitřní dramata, ale lítat chvíli v mrazivém vzduchu a užívat si to.

gringoo
27. 11. 2011
Dát tip
mile napsané,..ale myslím že nezajímavé..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru