Lože od krve

U ranní kávy,
poslouchám zprávy,
co Ty a já včera
a dnes v noci,
nechci uvěřit,
padám do bezmoci.

Ach, ty naše noční oslavy,
a pak, ranní bolesti hlavy,
mě ale více bolí,
to co tluče denně,
jen pro Tebe,
uvnitř mé hrudi.

Doma sedím,
bez cíle hledím,
a bezradně,
stále jen před sebe...
myslím na Tebe,
a v ruce nůž držím.

Ale k čemu mi je?
když tak tupý je?
bolí mne to uvnitř
ale klid si nedám,
další nůž, nebo žiletku hledám
a dál do bolesti padám.

Potřebuji bolest, omlouvám
se, a sama sobě domlouvám
že, bych se měla držet zpět,
být jako křehký květ,
a píseň co znáš nazpaměť
ale do žalu se obouvám.

Jako krásná malba tuží,
klouže ostří po me kůži,
snad ze strachu,
táhnu po trochu,
pomalu čepelí nože,
a krev kape na mé lože.

První skvrnka krve,
druhá třetí...
srdce mi to rve,
že vůbec poprvé,
řeším to rukou od krve.

Lásko odpusť, miluji Tě...