Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModré z nebe
Autor
bříško
to byla jedna něžnosněnka
kytička křehká – jako peří
rostla si – kvetla
v stonku tenká
s kvítkem - jak když se nebe šeří
a všechny stvoly se jí smály
ztepilé – hrdé kopretiny
kořínky slabé omotaly
a listem na květ vrhly stíny
- byla docela maličká
ta nenápadná kytička
poledním parnem louka voní
v třaslavém vzduchu – dechu léta
dívej se – kdo to běží po ní ?
se smíchem … spíš než běží létá ?
s mládencem dívka – jejich oči …. !
… jak pohled může milovat …
dokud se s nimi nezatočí svět
a živý sen se zdát
jak měli se ? to nepovím Ti
stačí, když víš, že měl ji rád
necítili, že lámou kvítí
že zlatohlávek z květu spad
on snesl by jí modré z nebe
a ona – slzy na kraji
jak krásně lhal – jak dal jí sebe
šeptal – jak milí šeptají
a dívce v pláči oči chvějí
on lže ! – na loket zvedne se
ať tedy když tak slibuje jí
to modré z nebe přinese
a zváleny jsou kopretiny
na lásek léta políčku
on pod vysokou slehlou travou
objevil modrou kytičku
že tenký pružný stonek měla
příval lásky ji nezlámal
ta milující horká těla …
ten párek co si v trávě hrál …
„Podívej se – mám modré z nebe …“
usmál se a chtěl utrhnout
však síla jakás ruku sráží
že prsty sotva může hnout
což modré z nebe pro člověka ?
jednomu může patřit jen ?
což lépe není květ tu nechat ?
a nechat žít ? žít modrý den ?
usmál se v oči chápající …
„ - dost co jsme tady zlámali …“
a drobný kvítek – něžně snící
růst k Lásce v louce nechali …