Role

,,Hoď jí sem!" Řekl muž. ,,Zamkni, hoď mi klíče a vypadni," místnost se zavřela a muž se usmál. Studenou kamennou místnost osvětlovaly plamínky svíček a z dálky se ozývaly smutné, prosící výkřiky. Zámek cvakl na znamení, že svoboda je už jen pouhé slovo bez významu. Bledá dívka se choulila na ledové zemi, na které se usazovala páchnoucí plíseň. 

Nevěděla, jak se sem dostala. Nevěděla, co udělala. Dnes ráno přišelo pár mužů a uneslo jí. Jen tak. Měla strach a nechápala situaci, do které se dostala. Kdo byli ti muži? Bude jí přítel hledat? Proč unesli právě jí? Byla bezradná, ale věděla že ptát se nemůže. Dostala by.

Na tvářích měla pár šrámu a modřn. Na zádech se zbytků šatů, trochu krve. Vlasy rozcuchané, slepené potem a slzami. V obličeji strach a bezmoc. Bezmoc z toho, že si s ní můžou dělat co chtějí. Měla hrůzu z cizích můžu, hlavně když jich bylo tolik. 

Žila si šťastně. Dokončila školu, měla zajištěnou práci,měla přítele terý jí miloval. Teď mohla vše hodit za hlavu. Ani nevěděla kde je. Byla na dně. Usla.

Po pár hodinách nepřijemného spánku se probudila. 

,,Vstávej!" Přikázal ji mužský hlas. Snažila se, ale nešlo to. Byla tak slabá a vyčerpaná, že si sotva klekla.

,,Kurva, řekl jsi vstávej, jsi hluchá??" Jeho ruce jí vzaly za pas a přehodily si jí přes rameno. Na chvíli se cítila bezpečně, i když podvědomě věděla že ten kdo jí drží, s ní nemá hezké plány. 

,,Tady se uprav a umyj." 

Popadla mýdlo a začala se drhnout. Černé vlasy si sčesala za záda. Dostala mastičku na rány a nové šaty. Když se vrátila do místnosti, čekala na ní dokonce postel.

Obrovská postel s krásným saténovým povlečením.

Proč? Vypadalo to jako..Ne. Neměla se z ní stát...

 

,,Tak, je čas holčičko."

Na co je čas? Ten mužský hlas, co slyšela, když jí zavírali do místnosti. Byli tu jen oni dva. Ona upravená a přichystaná s postelí. Takže je to pravda. Co si vlastně myslela? Hloupá. Nemohla utéct, nemohla se bránit. Mohla jen mlčet, tiše se trápit a nechat si ubližovat.

Když se k ní přibližovat, všimla si jak vypadá. Byl krásný. Hnědné vlasy mu padaly do očí. Oči studené, bez emocí, ale přece v nich bylo něco zvláštního. Byl středně vysoký s hubenou postavou. Rozhodně se neměl za co stydět a jí by se za normálních okolností líbil. Ale teď měla jen strach. 

Měl černé kalhoty a bílou košili. V ruce něco, co připomínalo bič.

,,Lehni si." Řekl. 

Ani se nehnula.

,,Řekl jsem...LEHNI SI!"

Nic. Dívala se na něj, v očích hrůza s překvapením. Z jeho krutosti. Stála a nemohla se pohnout. 

Vzal bič a šlehl jim po jejích zádech. Spadla na zem, popadla se za břicho a svíjela se bolestí. Na zem kapaly kapičky krve. Cítila, jak se jí záda trhají. 

,,Takže už budeš poslouchat?" Sklonil se k ní a v jeho očích byla vidět bolest a pocit vítězství. Po tváři jí tekly slzy a přešla jí jakákoli chuť mu odporovat. 

,,Tak budeš poslouchat?" Zopakoval svůj dotaz medovým hlasem. Oddaně přikývla. ,,Tak si lehni," dodal.

Zvedla se ze země s obrovskou bolestí, přistoupila k posteli a lehla si. Chápala, proč má být tak čistá, upravená a hezká. Přitáhli jí sem, aby dělala děvku. 

Muž k ní přistoupil a strhl jí šaty. Žádná romantika asi nebude. Rozhodně nebyla ak naivní, aby si myslela že jí začne vyznávat lásku. Přibližoval se k ní a ona zavírala oči. Nechtěla to vidět, stačilo, že to ucítí. 

Lehl si na ní a hned do ní vnikl. Tvrdě přirážel, surově jí tahal za vlasy a fackoval. Křičela bolestí a on byl ještě víc vzrušenejší. Líbal jí a držel její krk. Slastně přivíral oči a vzrušeně dýchal. Její bolest se mísila s tím největším pohrdáním. Nenáviděla sebe, nenáviděla jeho. Ubližoval jí a bylo mu to jedno.

Teď se to stávala den, co den. Muž za ní chodil a uspokojoval se její bolestí a trápením. Stala se jeho lacinou, tichou děvkou. Takovou, jakou jí chtěl. Mluvit mohla pouze, když byla tázána. Nikdy se neptat, jen konat a neodporovat. 

Dnešní noc už se stala jakýmsi stereotypem. Už ani necítila bolest. Ani nenávist. Stala se z ní hračka, pooužitá věc na kterou svět okolo nereaguje. Věc, která se neptá, nemluví a jen poslouchá. Bylo jí jedno, co s ní bude. Byla připravena o svobodu, o svůj úsudekl, stístěna v tmavé místnosti a nevěděla, jak dlouho ještě. Nepočítala noci.  

Často zůstaval celou noc a spal vedle ní. Měla tolik možností mu ubížit. Ale nikdy to neudělala. Něco v ní jí v tom bránilo. Nedokázala mu ublížit. Přežívala tady díky svému vzhledu, díky tomu, že on z ní chtěl mít lacinou děvku na dlouhé noci. 

Byl vlastně jediným člověkem, kterého vídala. Jediným, kdo na ní mluvil. On byl jejím vším. Nechtěla si to připustit, ale bylo to tak. Chodil za ní denně a když náhodou jednou vynechal, cítila se sama. Nikdy jí nenapadlo, že ten kterého tolik nenávidí, jí bude chybět. 

Měla pocit méněcennosti. Muž beze jména, toužící jen po jejím těle. Nemá jí rád, má rád jen její tělo. Připadala si jako pes, co čeká na svého pánička. Čekala na to, kdy už konečně nebude sama. Čekala na někoho, kdo jí zničil život. Nelogické. Byl jediný kdo jí zbyl. Zraňovalo jí, že je pro něj jen otrokyně, sexuální hračka. Věděla, že ten muž má v srdci jinou. Stačilo se na něj podívat, takoví muži přece nejsou sami. Pohledný, nádherné tělo. 

Myšlenky jí trápily. Myslela na tu druhou, myslela na to, že by jí nejraději viděla mrtvou. Myslela na něj. Chtěla ho mít u sebe a i když tu druhou ženu neznala, žárlila na ní. Ona měla jeho srdce, ona byla jeho štěstí, jeho láska. Ona pro něj byla to nejduležitější na světě. To trápení bylo čím dál horší. Toužila po něm a čekala až si konečně všimne že ona je ta, kdo kdo dokáže udělat šťastným. 

Už se neukázal dva dny. Něco se stalo. Zapoměl na ní? Ublížil mu někdo? Měla strach. Nakonec si vybere tu druhou a na ní zapomene. Stane se jeho minulostí a nikdy se nevrátí. Zůsatane sama ve strachu, že se na ní budou sápat ruce jiných mužů. Chtěla jeho. Chtěla, aby se s ní miloval, aby jí hladil. Cítila vzrušení. Uvědomovala si posedlost tím mužem. Milovala ho. Milovala člověka, který ji odtrhl od všeho, který jí ukradl svobodu a udělal s ní lacinou děvku na jednu noc. 

Vešel dovnitř. Konečně byl tady. V obličeji měl zlý výraz. Stál tam a tupě na ní zíral. Ani o krok se nepohnul. Naopak u ní byla ve tváři vidět radost. Postavila se a přiběhla k němu. Obejmula ho a nechtěla pustit.

,,Chyběl jsi mi," odvážila se říct.

On nereagoval. Podívala se mu do očí a vypadaly spokojeně. Usmála se. Milovala jeho oči, milovala každou část jeho těla. Byl pro ní ten pravý, i když ne na ideálním místě a v ideální době. Snila o něm a těšila se, až si jí zase vezme. Až bude jeho. Její tělo po něm toužilo. 

Slyšela kroky, které se blížily ke dveřím. Vstoupil další muž, přejel je pohledem a řekl: ,, Hej Davide, pohotovost." A odešel.

David - znala jeho jméno. Odtrhl se od ní a rychle se začal oblékat.

,,Ne!!" Křičela. ,,Neodcházej! Miluji tě Davide!" 

Muž se škodolibě usmál a odešel. 

Po pár dnech byl zpět. Vyskočila na něj a začala ho objímat. Shodil jí ze sebe a ona tvrdě dopadla na zem. 

,,Co..co se děje?" Zeptala se udiveně. 

Díval se na ní, ale nic neříkal.

,,No tak, co se děje, Davide?"

Dostala facku a začala plakat.

,,Nemluv! Nikdo se tě na nic neptal!"

Připlazila se k jeho nohám a plakala. Sledoval jí a začal se smát. 

Po chvíli vešli tři muži a v náruči drželi mladou dívku. 

Možná o par let mladší než jí. Přelétla očima skupinku a pak Davida. 

,,Co to má znamenat? Řekla s hysterií v hlase. 

Už teď tu dívku nenáviděla. Nenáviděla, protože věděla, že je tady ze stejného důvodu jako ona. Bude jeho hračkou. Ne, David je jen její.

,,Davide, prosím řekni mi to!"

,,Přestala jsi mě bavit." Řekl ledabyle.

,,Bavit?" Zařvala hystericky. Nechápala to, dávala mu přece vše. 

,,Ano," usmál se a otočil se na své pomocníky. ,,Zabít!"

Chytili jí za paže a táhli pryč. 

Ještě se stačila na Davida otočit. 

,,Jak jsi mi to mohl udělat? Milovala jsem tě."

 

 

 

---