nad láhví váš(-ž-)ně

život je žvanec a snů fůra

a málokterému uhneš

to chlapovi pak ztuhne

i krev v žilách, je stvůra

a ve víně je spousta dna

vřelé doteky z blůzy

růžové sny z hrůzy

tys má cesta nesnadná

kdo umí tak líbat duši?

kdo tuší žal tvých kroků?

než víc chci být ti trochu

můj akt zas vše zruší

dva bílé polštáře s vášní

pohled na sněhobílý dotek

cudnosti břeh sám odtek

to napětí a vše je zvláštní

prstíky až po krk v ráji

nedá mi, to nemít vše a hned

vím, že pak to není med

ten mrav je v mém kraji

oči a nohy trochu od sebe

kousek tvora na těle kmene

vrtochy pánve a lsti sněné

nesnaž se vyhodit mě ze sebe

na hraně se smrtí stranou

je to jak epos pro chuděru

velkej běh a ztráta směru

nechci stop, jen běh tmou

poslední pa a rána do stehen

sny jsou jen kůrka z kmína

ve mně se jen život vzpíná

ráno je duté, šunka a křen