Kamenné tváře lámou srdce nejlíp

V tom jediném okamžiku

jako by se zastavil čas

padají na mě mořské masivy

i členité hory

a já se v tu chvíli cítím tak strašně zranitelná

a kamenná zároveň

mám chuť křičet i umřít

protože není pro co žít

vzdušné zámky se bortí

jejich kusy na mě padají

a strašně to bolí

v tom jediném okamžiku si můžu připadat svobodná

protože vím

že Ty mi už nepatříš

(beztak jsi nikdy nebyl můj)

ale navždy zůstaneš mojí součástí

ve zkrytu duše

cítím tě stále

jako lehký letní vánek

či ukrutnou vychřici

budeš tam navždy