jen taková malá nostalgická...

Původně jsem čekal někoho jiného...,

sám ve své kanceláři, a myšlenkami dost daleko od reality... Znechucen posledním půlrokem, kdy jsem, čerstvě rozvedený s kulatým razítkem i spal; probouzel se pozdě v noci na hromadě žádostí k dotačním programům a měl prázdnou ledničku.

Neměl jsem náladu na nic, a rozhodně ne na seznámení s novým kolegou, nedejbože kolegyní... ("Jane, je to jen na půlroku, náhrada náhrady za mateřskou, však víš. Určitě si budete rozumět...") Nechtěl jsem vědět nic, nezajímalo mě to a bylo mi jedno kdo příjde a s kým se budu následujících 6 měsíců hádat o to, kdo měl dolít vodu do varné konvice. Navíc mi kručelo v břiše, žárlil jsem na svou ex- a nudil jsem se.

7:55; 8:03; 8:06... abych zkrátil to čekání, tak jsem začal skládat z jedné ze zamítnutých žádostí letícího jeřába a dal vařit vodu na kávu.

"Všechno je to o naději..." řekla jsi mi, když jsme se loučili. O mnoho dní později jsem pak našel v kapse saka něco složeného... a pár následujícíh hodin mi trvalo, než jsem přišel na to, co měl původně napsané tužkou na křídlech. Už je to dávno, a já Tě tehdy poprvé a zároveň naposledy obejmul. 

A pak si uvědomil, jak moc mi bude chybět Tvá přítomnost.

Nikdy jsem nezvládl ani parník.

8:49 ... na zemi pod stolem: nadšený, vedle sebe hrnek s kafem, nůžky, pomačkané čisté formuláře a u nohou hromada " papírového čehosi" co jeřába nepřipomíná ani vzdáleně.

8:53...

... prolomit nahoru, vypadá to jako krk a ocas, už jen ohnout hlavu, nafouknout a rozložit křídla... jsem silně kreativní, začíná to vzdáleně ptáka připomínát.

8:57 ... podle našeho ornitologa Václava bych měl spíš zkusit papírovou vlaštovku, ta prý jako vlaštovka vypadá... Blbec! Až si zas příště požádá o cukr, nedostane ani kostku!

9:02 ... zkouším vlaštovku...

9:03 ... daleko nedoletěla, škoda. Průvan z otvírajících se dveří ji dostal do turbulencí...

Původně jsem čekal někoho jiného...  ale po mnoha letech jsi do mého života vstoupila Ty!